19.3.2024 | Svátek má Josef


EKONOMIKA: O alkoholu a medvědech

26.10.2021

Doba covidová, zdá se, končí. Aby ale našinec nevyšel ze cviku, nastává energetická krize. Když si to řekneme natvrdo, tak prostě zdraží elektřina a teplo a následkem toho fakticky naprosto všechno.

Když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí. Ale opravdu dopustil Pán Bůh? Nezdražila nám náhodou energii a následně všechno Evropská unie? A nebylo to ruku v ruce s naší vlastní politickou reprezentací? Nepředstavuje náhodou podstatnou část zdražení příplatek za zelenou energii a především svým životem si žijící náklady na emisní povolenky?

Taková povolenka je vlastně daň.

Daně se vybírají, co je stát státem. Stát vždy řešil, řeší a řešit bude, co by se dalo zdanit. Byly tu daně z hlavy, z okna i z komína. Byly a jsou tu daně přímé i nepřímé.

Vedle toho co zdanit je tu pak vždy ještě otázka, jak daně vybrat. Za časů raného novověku francouzský král daně pronajímal. Stát vypsal daň a někdo movitý zaplatil státní pokladně částku, jakou si stát z daně sliboval. Na nájemci daně pak bylo, aby od poddaných vybral to, co zaplatil státu, dále pak své náklady na výběr daně a samozřejmě zisk, neboť z lásky ke státu si nikdo daň nepronajal.

Byl to takový outsourcing berňáku. Finančně to vycházelo dobře, ovšem dost často to probouzelo sociální nepokoje.

Novodobý stát už si může užívat přepych náležitě rozbujelé byrokracie, kde aparáty berňáků tvoří významnou část, a tak by outsourcing neměl potřebovat.

Oblibě se v nové době těší hlavně daně nepřímé. Jakoukoli daň na konci zaplatí koncový spotřebitel. To je vždy ten obyčejný člověk, který si v potu tváře vydělává na chléb svůj vezdejší. Pokud ovšem tu daň za chléb zaplatí u pokladny supermarketu, snáší to lépe, než když mu ji rovnou strhnou ze mzdy, a méně se bouří.

Dlouho se zdálo, že pokud jde o daně, bylo snad už vše vynalezeno, ale přišel rok 2005 a Evropská unie vynalezla emisní povolenku - ano, tu, co nám teď cvičí s cenou elektřiny.

Fakticky jde o spotřební daň ze spalování fosilních paliv při výrobě energie nebo tepla. Člověk by ji přirovnal ke kolku na lahvi s alkoholem. Rozdíl je v tom, že kolek si výrobce koupí za cenu spotřební daně, nalepí ho přes závěr lahve a přičte si jeho cenu k velkoobchodní ceně daného balení alkoholu.

Na kWH elektřiny, kterou odeberu, se kolek sice lepí těžko - schází vhodný obal –, ale jinak by si to našinec představil stejně. Prostě výrobce od státu nakoupí příslušné povolenky za danou cenu a je to.

Ale ouha, ona žádná daná cena není. Část povolenek stát rozdá zdarma - jako kdyby lihovarníkům, co pálí z bio ovoce, rozdával kolky zdarma. Zbytek prodává v aukci.

Výrobce energie tedy vysoutěží, jakou já zaplatím spotřební daň. Ne, že by to bylo jednoduché a průhledné, ale ještě by to hlava tak tak brala. Ale není to tak.

Povolenku si koupí fakticky kdokoli, asi jako když si koupí státní dluhopis. Je-li výrobce, pak ji asi uplatní. Pokud výrobcem není, může s povolenkou dál obchodovat a prodat ji dál s příslušným ziskem nebo ztrátou, stejně jako už zmíněný dluhopis, a to tak dlouho, až si ji přeci jen koupí někdo, kdo vyrábí energii a uplatní ji fakticky jako zaplacenou spotřební daň.

Co z toho plyne? Stát nabídne na trhu „kolek“ označující zaplacenou spotřební daň za cenu, která tržně vznikne – zcela inovativní a pro spotřebitele zcela neprůhledné a neovlivnitelné. Za „kolek“ někdo zaplatí státu x peněz a stát je spokojený, že je má. Daný někdo ovšem není výrobce energie, ale spekulant. Uvedený někdo přeprodá nakonec „kolek“ někomu, kdo energii opravdu vyrábí za x + y peněz, z čehož už stát nic nemá. Tenhle zisk je někoho - takový novodobý nájemce daně to je.

Nic proti tomu, jen to celé nakonec zaplatím já. Nebo že bych přestal svítit? I to by se mohlo stát, až na tu konečnou cenu „kolku“ nevydělám.

Když si to představím na té lahvi alkoholu, tak je to blbárna, ovšem pokud jde o elektřinu, pak je to progresivní politika Evropské unie, kterou zachraňuje klima a je to správně a já jsem unii vděčný za každého zachráněného ledního medvěda.

Když „lezou tlustý do tenkejch“, očekával bych, že vláda přestane zachraňovat lední medvědy a bude zachraňovat mne - občana. Šlo by to lehce. Prostě nevybírat na lední medvědy - tedy se na ty povolenky prostě vykašlat. Konec konců ty medvědy zachraňujeme teprve od roku 2005. Těch předchozích cca tři sta tisíc let přežili i bez emisních povolenek. Zatím to ale vypadá, že prioritu mají medvědi.

Jako neřidič zatím reflexní vestu nemám, ale odcházím si ji zakoupit.