EKONOMIKA: Nízký schodek nepardonuje reformy
Především proto, že to dovoluje pouze momentálně. A navíc při podrobném pohledu na pokladní plnění rozpočtu není nad čím jásat. Potvrzuje se totiž skutečnost, že ministerští úředníci systematicky podceňují příjmy, a to především ty, které jsou výrazně závislé na hospodářském cyklu - tedy DPH a podnikové daně. K překročení těchto výnosů došlo již poněkolikáté a svádí to k úvaze, zda na ministerstvu někdo nedělá svou vlastní administrativní reformu veřejných financí, když tají politikům část očekávaných příjmů a ti za velkého sebebičování musí přistupovat k slavným úsporným opatřením.
Neznámý reformátor veřejných financí by však neměl být kamenován, protože činí opravdu dobře. Naši politici v dnešní době totiž vždy utratí více, než smějí. Příkladem mohou být vlády v minulém volebním období, které reformovaly rozpočtové výdaje tak, že po čtyřech letech dosáhly výší odhadovaných v nejkatastrofálnějších scénářích. Celá takzvaná Sobotkova reforma veřejných výdajů se tak odehrála jen formou navýšení daní a následných oslav vyšších daňových výnosů.
Výsledky roku 2007 naznačují, že by i nová vláda mohla pokračovat stejným způsobem. Výdaje totiž překročily o 3,4 procenta naplánovaný objem, což vypadá, jako by podobně jako v minulých letech ministerstvo financí nebylo schopno řídit státní utrácení, ale pouze je registrovalo. Poprvé po dlouhé době však byl tentokrát dodržen střednědobý výdajový rámec, který činil zhruba 1094 miliard korun - stát utratil zhruba o dvě miliardy méně. A to je jistě dobrá známka pro Miroslava Kalouska. Střednědobé výdajové rámce jsou schvalovány Sněmovnou vždy na tři roky dopředu a mají charakter zákona, leč Bohuslav Sobotka, který je nejprve zavedl jako zásadní reformní opatření, na ně pak naprosto kašlal.
Nelze také nepřipomenout, že ještě první Topolánkova vláda učinila v rozpočtu na rok 2007 několik poměrně zásadních škrtů. Například odložila platnost novely zákona o nemocenském pojištění, který by zvýšil státní výdaje o dvanáct miliard, dalších pět miliard ušetřilo odložení platnosti služebního zákona a kuřáci museli zaplatit o více než deset miliard víc kvůli navýšení spotřební daně. Další desítky miliard byly seškrtány v projektech naplánovaných Paroubkovou vládou.
Ale domnívat se, že nyní lze dojít k vyrovnanému rozpočtu bez dalších reforem, je omyl. Nejen proto, že už letos lze počítat se zpomalením hospodářského růstu a v příštím roce dojde k mírnému poklesu daňového zatížení. S tím a bez škrtů by se dal udržet rozpočtový schodek pod třemi procenty hrubého domácího produktu, jak to předepisují maastrichtská kritéria pro zavedení eura - a jak je dnes mylně považováno za měřítko zdraví veřejných financí.
Veřejné rozpočty, přes pozitivní loňský výsledek, ale mají stále tendenci upadat do hlubokých deficitů, zvláště při poklesu tempa růstu ekonomiky. A o tom, že ten dříve nebo později přijde a české hospodářství bude třeba nějakou dobu stagnovat, není pochyb. Není totiž na světě ekonomika, která by byla imunní vůči hospodářským cyklům.
Navíc musíme počítat s tím, že je před námi zásadní reforma penzijního systému, která si vyžádá rozsáhlé dotace z jiných daní, než je sociální pojištění. Pokud by nešlo o státní systém, musela by dnes správa sociálního zabezpečení vyhlásit bankrot, protože budoucí příjmy jsou hluboko pod výdaji nařízenými dnešním zákonem. Dnešní podoba zaručuje dnešním dětem penze hluboko pod hranicí bídy a s tím bychom jako odpovědní rodiče asi měli něco dělat. Podobná situace je ve zdravotnictví, kde bude mít stárnutí populace v podstatě totožné důsledky. Takže nižší schodek je sice hezký, ale reformy nejsou potřebné o nic méně.
I bez škrtů by se dal udržet rozpočtový schodek pod třemi procenty hrubého domácího produktu, jak je potřeba pro zavedení eura. Ale to jako měřítko zdraví veřejných financí nestačí.
MfD, 7.1.2008
Autor je komentátor deníku MF Dnes
