Schodek půl bilionu korun v letošním roce, v tom příštím zhruba 400 miliard. To jsou čísla, která vyžadují reakci od všech veřejně činných osob a institucí. Není přece možné žít ve středně velkém státě, který si půjčuje takovým tempem, zadlužovat tím generace dětí i vnuků a ještě za to nést byť jen dílčí odpovědnost.

Odpovědnost nese zcela nepochybně současná vláda, na výzvu však reaguje uvolněně a bez velkého stresu. Především není třeba nějak zásadně šetřit a už vůbec nedává smysl zvyšovat daně, případně snižovat sociální dávky, podpory podnikům nebo platy státních zaměstnanců. Státní dluh Česka je čtvrtý nejnižší v Evropě, proto si můžeme vyšší rozpočtový schodek na pár let dovolit.

Odpovědnost si uvědomuje také Národní rozpočtová rada, která se odvolává na šetření Mezinárodního měnového fondu, podle kterého bude rozpočtový schodek Česka v nadcházejících pěti letech druhý nejvyšší v Evropě. Tím vypadneme i z první desítky zemí s nejnižším státním dluhem. Proto je nezbytné deficit v řádu stovek miliard srazit, bez zásadního zvýšení daní se to však neobejde.

Existuje i kompromisní plán od hnutí Starostů, které spolu s Piráty o vládní odpovědnost teprve usiluje. Podle jeho expertů není třeba zvyšovat daně, rozpočet s hlubokým deficitem jde zachránit jen tím, že se vládní výdaje zmrazí, říká poněkud dobrodružná, přesto nadějná vize.

Zmíněné makroekonomické výpočty ovšem nepostihují smysl současného zadlužování ani nezdůvodňují nezbytnost operací na zastavení dluhu. O rozpočtu a jeho schodku se totiž rozhoduje výhradně na politické úrovni a politici mohou mít své důvody.

Jak známo, demokracii průběžně ohrožují populisté, kteří v případě rozpočtu slibují svým voličům, že jim zvýší dávky, případě mzdy. Zároveň musí připustit, že si tyto peníze vezmou zpátky prostřednictvím daní.

Vyšší stupeň populismu nastane, když vládce už nechce vyšší daně, ale na dávky a další podpory si půjčuje.

Zdá se to nemožné, ale populismus má ještě třetí rychlost. Vládce rozdává dávky a podpory, i když nevybírá daně, ke všemu obdarovaný národ tyto peníze nepotřebuje.

Do takového stadia dospěla Česká republika. Měřeno návrhem rozpočtu na rok 2022, daňové příjmy se drží na úrovni roku 2019, přitom výdaje od té doby vyrostly o 400 miliard.

Výdaje se zvyšovaly hlavně s odkazem na podporu domácnostem a ekonomice v časech pandemické krize a po jejím konci. Ovšem obyvatelstvo si díky této podpoře mohlo odložit do bank už 350 miliard, o 200 miliard víc než ve stejně dlouhém období prosperity. Stát si půjčoval peníze, které nikdo nepotřeboval.

Tak zní hlavní argument, proč se zadlužováním příštích generací co nejdříve přestat.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus