EKONOMIKA: Nepřesně zacílená pomoc při řešení krize
Banky si zvykly na pomocnou ruku státu. Vybírají (dřou) peníze z občanů i firem formou poplatků, úroků, zisků z investic, kde používají uložené peníze občanů, a když došlo ke krizi, chce stát pomoci zase bankám, aby se, podle věrozvěstů kapitálu, opět rozhýbal finanční trh. A čí jsou peníze, kterými stát pomáhá bankám? Daňových poplatníků! Je to evidentní vztah a symbióza bankéřů, finančníků, akcionářů a politického managementu - politiků, zastupitelů, poslanců, senátorů - ve spletitých vztazích společnosti. Pavoučí síť odosobněných vztahů a neodpovědnosti. Občané, voliči nepatří ve své většině k těm bohatým členům společnosti, ale protože tvoří právě tu většinu společnosti, dají dohromady ohromné bohatství, nehledě na to, že jsou tvůrci hodnot a bez nich by řádný chod společnosti nebyl možný. Představují tak největší bohatství a moc. Bohužel je to nejsnadněji manipulovatelná skupina společnosti a elektorátu.
Spravedlivější bude, když stát pomůže přímo právě této skupině. Snížením daní, ne všem, ale pouze příslušníkům vymezené skupiny občanů, zaměstnanců, vícečlenným rodinám, důchodcům např. dotací služeb, snížením cen potravin, výrobků denní potřeby, nikoliv luxusních automobilů, a to na úkor části zisků bank a výrobců. To také významně podpoří trh a spotřebu. Tato pomoc občanům, jejich největší části, by šla stejně z jejich vlastních peněz, totiž z daní. Ve dvaatřiceti bodech „chytrých“ hlav členů NERVu navržených na řešení krize v Česku není ani jeden, který by takto reagoval a nahlížel na pomoc a řešení stávající situace.
A to by si snad pan Topolánek přál, aby NERV radil nejen Česku, ale celé EU.
