Široká a v podmínkách naší Sněmovny neobvyklá shoda napříč politickým spektrem zavládla při schvalování finanční pomoci České republiky hospodářskou krizí zmítanému Lotyšsku. Na první pohled by se tedy zdálo, že nad schválením bezúročné půjčky ve výši 200 mil. eur (cca 5,8 mld. Kč) není pochyb, námitek či alespoň otazníků. Navíc při vědomí, že uplatněním případných námitek a připomínek bude dotyčný označen za egoistického, nesolidárního, nacionalisticky a neglobálně uvažujícího zpátečníka, se ke kritické úvaze odhodlá jen málokdo.
Chtěl bych tento zažitý stereotyp „nabourat“ a čtenáře ujistit, že o mně výše zmíněná adjektiva neplatí, neboť rozumnou a smysluplnou finanční pomoc přátelským státům považuji za nedílnou součást diplomacie vyspělého a mezinárodní souvislosti si uvědomujícího státu, resp. jeho vlády.
V tomto případě se však diskutabilní námitky a otázky přímo nabízejí. Každého, kdo se alespoň trochu zajímá o stav veřejných financí ČR a ještě se nepřestal orientovat v astronomických částkách státního dluhu (již přes jeden bilion korun), musí zarazit výše samotné pomoci. Skutečně má Česká republika, která má více než bilionový státní dluh, řadu let nevyrovnané veřejné rozpočty a ve světle ekonomické krize nejasný osud schodu státního rozpočtu na rok 2009, bezúplatně půjčovat tak astronomickou částku?
Myslím si, že tyto otázky nejsou projevem nesolidárnosti a zmíněného zápecnictví, nýbrž by se jimi měl zabývat každý jednotlivý poslanec, který o zmíněné pomoci rozhoduje, neboť tak jako při jakémkoliv rozdělování peněz ze státního rozpočtu nejde o peníze jeho vlastní, ale o peníze daňových poplatníků.
Zmínka o daňovém poplatníkovi je více než na místě, i když se na první pohled může zdát, že bezúplatnou půjčkou nic neztrácíme. Není to tak úplně pravda. Jednak bude Česká republika hradit náklady spojené s touto finanční operací a za druhé se musíme v ČR vzdát jiné priority, kterou bychom zmíněnými prostředky mohli hradit. Poneseme tak i to, čemu ekonomové říkají náklady obětované příležitosti. Iluze o bezplatnosti tedy vyprchává, jen náklady dluhové služby vzrostou díky této operaci o 250 milionů Kč ročně. Druhou neméně významnou stranou mince je i úvaha o tom, jak Lotyšsko dané prostředky použije. Zajímá to poslance, kteří pro tento návrh hlasovali?
Příběh dramaticky zhoršené ekonomické situace v Lotyšsku by mohl být poučením i pro nás. Ze země s jedním z nejvyšších růstu HDP a velmi nízkým zadlužením (9,5 % HDP) se v důsledku zhoršené situace v oblasti veřejných financí stává země, která je závislá na pomoci odjinud, neboť není schopna financovat svůj dluh prostřednictvím vydání nových dluhopisů. Česká republika rovněž financuje svůj dluh prostřednictvím vládních dluhopisů. I když není na místě naši situaci s Lotyšskem srovnávat, vezměme si poučení v tom smyslu, že veřejné finance je třeba mít v co nejlepším pořádku, protože při souběhu několika nešťastných negativních faktorů se může země dostat do takových problémů, které není schopna sama řešit. Věty našich socialistů a dalších levicový politiků o tom, že se dluhy neplatí, či že je stát „unese“, mohou být ve světle této události „smrtící“.
Autor je poradce prezidenta republiky