Prožíváme největší ekonomický propad v historii, hlásily ještě nedávno titulky popisující neutěšenou situaci národního hospodářství po příchodu koronaviru a uzamčení veřejného života.

Je to horší, než jsme zažili za finanční krize roku 2008, za transformace po pádu komunistického režimu a kdo ví, možná se blížíme poměrům velké recese 30. let minulého století.

Teď se však člověk rozhlíží okolo sebe, na rušných ulicích velkoměst i poklidných návsích Moravy – a žádnou krizi nevidí. Stalo se leccos a mnohé podniky opravdu zavřely bránu, prožívat stísněnou a katastrofickou atmosféru však nedokáže ani největší škarohlíd.

Stejný pocit mají i bankéři a další experti, kteří se snaží popsat situaci a odhadnout její vývoj aspoň pár měsíců dopředu. Nejoblíbenější disciplínou je předpovídat ekonomický výkon v tomto roce. Česká národní banka a Česká bankovní asociace dospěly k závěru, že ekonomický propad v roce 2020 dosáhne o něco více či méně než osm procent hrubého domácího produktu.

Obdobně to vidí v Německu, jehož prosperita či výpadek jsou klíčové pro tuzemskou kondici. Například věhlasný mnichovský institut Ifo odhaduje propad na necelých sedm procent. Prozatím největší optimisté se našli v Raiffeisenbank, která Česku i Německu věští v tomto roce pokles ekonomiky o šest procent, přitom naši sousedé na východě na tom budou ještě lépe.

Dalo by se tedy shrnout, že podle předpovědí přesáhne letošní hospodářský pád zkušenost z roku 2009, ovšem zase bude mít kratší trvání. Jedenáctiprocentnímu výpadku jako počátkem transformace v 90. letech se moc nepřiblíží.

A srovnání s Velkou depresí vůbec nemá význam. Vypnutí ekonomiky v březnu a dubnu bylo opravdu něčím unikátním, v širším srovnání ale šlo jen o nepříjemný karambol. Stěžovat si můžou země zaměřené na turistický průmysl jako Itálie a Španělsko, případně některé státy s nemožnou strategií proti koronaviru typu Velké Británie, které dosud nemohou vyloučit desetiprocentní propad.

Člověk teď neví, co si o tom všem má myslet. Vzhledem k tomu, že se ekonomika po týdnech spánku probouzí pozoruhodně rychle, pak logicky napadne myšlenka, že není nutné, abychom se na její záchranu zadlužovali tolik, jak se původně plánovalo. To je správná úvaha, ale přesto úplně nevystihuje pocit, který člověk ze zaplněných ulic má.

Je nepochopitelné vidět najednou tolik bezstarostných lidí. Tady se nabízí otázky, jestli jsme to my občané a s námi samozřejmě politici, média a vlastně i bankovní analytici nějak nepřehnali se strachem z toho, co má přijít. Koronavirus nám do příštích měsíců naordinoval víc důvěry ve vlastní schopnosti i ve schopnosti těch ostatních.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy