Euro ano, dluhová unie ne, tak by se dal popsat volební triumf německé kancléřky, který přesně zrcadlil vděčnou náladu německých voličů. Anglosaští a němečtí ekonomové se můžou stokrát přít, jestli z podhodnoceného (dlouhodobě relativně k německé výkonnosti devalvovaného) eura Německo těží nebo ne, ale voličům je to jasné a tak to má zůstat. Matka národa vyhrála i svou šikovností. Opozici vzala vítr z plachet, když přinutila sociální demokraty, aby jí všechno za uplynulé období odsouhlasili, a zeleným uzmula atomové argumenty, když otočila "energiewende" a jejich agendu draze obnovitelné energetiky celou přijala i se slibem 50procentní zelené elektřiny do roku 2030. Voliče nenaštvala – když průmysl po reformách předchozího kancléře Schrödera šlape, bolestivé reformy se nekonají. Jen do důchodu třeba jít později (67).

Voliče teď čeká nemilé překvapení třetího odpisu pro Řecko a prvního pro Portugalsko, ale o velké peníze nepůjde. Eurokrize bude zahnívat i nadále, partneři ve velké koalici proti posílené kancléřce moc nenadělají a těžko prosadí bankovní unii, pokud nebude ona sama chtít. Jižní státy se z dluhů půjčkami a deflací nikdy nedostanou, ať schudnou hrdinně sebevíc. Merklové dosavadní politika naznačuje, že nějaké malé kroky, aby se vlk německé integrační solidarity nažral a koza národního zájmu zůstala celá, se potichu a zástupně konat budou. Všechno při starém.

A co na to němečtí ekonomové a průmyslníci? Ti mají o starost postaráno. Čínský hlad po výrobních linkách a německých automobilech rapidně klesá. Export na jih Evropy vloni zkolaboval (-24 procent) a dále klesá. Produktivita práce stoupla za deset let o 0,06 procenta a strukturální reformy, které prosazuje vláda v cizině, se doma nekonají. Vyhodit někoho z práce je tu stejně obtížné jako v Itálii a nové firmy nevznikají už celá desetiletí. Německá špičková Technische Hochschule v Mnichově je v žebříčku světových univerzit na 53. místě.

Ale největší starost má průmysl s energetikou – platit o 30 procent víc než v ostatní Evropě a o 60 procent víc než v Americe (nemluvě o plynu) je likvidační (BDI). Německo rapidně stárne a důchodové náklady rostou, při jejich zápočtu dosahuje země celkového zadlužení 192 procent HDP (pro porovnání druhá nejhorší Itálie 146 % HDP).

Jörg Asmussen, německý zástupce v Evropské centrální bance, se domnívá, že za pět let bude Německo nemocným mužem Evropy.

Dobře uvážená nečinnost německé kancléřky mu dává za pravdu. Další volby už nevyhraje. I tak je to fenomén, nedělat nic, a přesto se vézt na vlně národní popularity.

LN, 24.9.2013