Zdražuje se nejvíc za tři roky, i když je to vlastně nelogické. Hospodářský výkon v celé Evropě roste stále pomaleji, proto by měly zpomalit také ceny.

Ovšem Česko je v širším kontextu výjimkou a při pomalejším výkonu jdou ceny nahoru stále rychleji. Když to je vidět i v datech Českého statistického úřadu a Eurostatu, pak něco opravdu není v pořádku. Existuje také stejná odpověď, proč se to všechno děje, a ta zní, že nejsou lidi.

Po takovém vysvětlení už každý Čech rozumí. Zkušenosti s tím, sehnat nějaké služby, jsou obvykle tristní. Buď příslušný řemeslník prostě není k dispozici, anebo je tak drahý, že si drobnou domácí havárii člověk raději vyřeší sám. Vzhledem ke spotřebovanému času je to také drahé, navíc je to neefektivní, ale aspoň bude hotovo.

Nemluvě o podnikatelích, kteří odkládají realizaci svých nápadů ze stejného důvodu – neseženou nikoho, kdo by pro ně pracoval. Jednou větou, dostatečným vysvětlením cenového růstu je přezaměstnanost, stejná jako v drsných časech socialismu. Každý má práci, ale nikdo nepracuje, říkalo se tehdy.

Myslelo se tím jako dnes, že se těžko hledali lidé pro práci v klíčových odvětvích průmyslu či služeb. V takové zemi se zastavil rozvoj a také se v ní těžko žilo, protože člověk si všechno musel zařídit sám.

Jak tedy mohlo dojít k tomu, že si na komplikace, které přece měly skončit před třiceti lety, najednou člověk chtě nechtě vzpomene. Otázka zkrátka zní, jak mohlo po třiceti letech opět dojít k tomu, že nejsou lidi.

Ani tady nejde o nějaké velké tajemství, jen se o tom těžko mluví. Od krize uplynulo už šest let a něco se během té doby odehrálo špatně. Česko tehdy mělo k dispozici lidské zdroje, které mohlo využívat k novému vzestupu, a také se počet zaměstnanců zvýšil o 300 tisíc.

Ovšem do podnikatelského sektoru se jich přihlásilo pouhých 100 tisíc, tím se ovšem z větší části jen vyrovnal krizový výpadek, kdy se naopak propouštělo. Ovšem 200 tisíc jich přibylo ve veřejných službách, z toho zhruba polovina ve státních institucích a zbytek v komunále. Třetina z toho byli úředníci, zbytek pracovníci ve školách, zdravotnictví a sociálních službách.

V každém případě se prohospodařil potenciál, který bylo možné využít k modernizaci země. Peníze šly do provozu, jehož kvalita se zase o tolik nezlepšila.

Aktuální otázka zní, co s tím právě dnes dělat. Lidé nebudou, platy porostou, dál se zdraží služby i zboží, přesto se nebude propouštět a lidé dál nebudou, proto bude nutné platit ještě vyšší mzdy – a nakonec se české výrobky stanou příliš drahými, aby si je koupil ten, kdo na ně není odkázán. Postoje špiček zdejší politiky i hospodářství se zatím nemění. Nějak se to s pracovní silou i drahotou vystříbří, a pokud to náhodou nevyjde, tak to za nás vyřeší další krize.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus