aneb Kam nás zavedou nižší daně

Daňový zákon vyvolává zděšení dokonce mezi samotnými politiky, kteří ho odhlasovali. Přesto není pochyb, že s jeho pravidly budeme žít a že mnozí si budou jeho dopady pochvalovat. Z ekonomického pohledu totiž zákon nejde prohlásit za naprostou zhoubu nebo katastrofu.

Zákon nakonec projde ve verzi, kterou v Senátu připravila pozoruhodná koalice občanských demokratů, lidovců a ANO za asistence menších spojenců, tedy TOP 09 a sociální demokracie. Senátoři ještě podtrhli, že jádrem daňových změn je zrušení superhrubé mzdy a snížení sazby daně z příjmu na patnáct procent hrubé mzdy.

V textu zůstala úlitba méně vydělávajícím zaměstnancům v podobě zvýšení daňové slevy o 250 korun měsíčně, nově se tam objevila výpomoc krajům a obcím. Veřejné rozpočty tak přijdou o 100 miliard korun, z toho devadesát miliard činí náklady na zmíněné zrušení superhrubé mzdy.

Prudké snížení daně z příjmu nejde jednoznačně odsoudit. Reálná sazba této daně podléhá studené progresi, proto v uplynulých pěti letech vyrostla u někoho až o dvě a půl procenta. Teď se sníží o pět procent, ovšem během pěti let nejbližší konjunktury bude mít stát svou sazbu, a tím i peníze zase doma. Nabízí se tedy otázka, proč se všichni dál rozčilují i nad učesaným návrhem a proč ho odmítly senátorské kluby Starostů a nezávislých a SEN 21, jehož členy jsou také Piráti.

Snižovat daně je vždy správné, říká přece věčná liberální poučka, a kdo tomu nevěří, tomu je možné připomenout, že realita každou vládu nakonec přinutí, aby podle výše příjmů snížila své výdaje. Omezit přebujelý stát je přitom cesta, se kterou nemusí každý souhlasit, nepochybně ale jde o úctyhodnou strategii.

Jinými slovy, není snadné najít v těchto neklidných časech přesvědčivé argumenty, proč se mělo radikální snížení zastavit, anebo aspoň významně zbrzdit.

Vlastně existuje jediná nesporná pochybnost. Nikdo, ani ekonom nebo politik, nemůže dnes s jistotou tvrdit, že ví, kam se společnost pohybuje. Představme si člověka, který se ztratil někde v horách v neprůhledné mlze. Vidí na pár kroků, a proto postupuje s velkou ostražitostí, napíná sluch, snaží se držet zvolený směr, ovšem kdykoli je připraven ho změnit, pokud se zdá, že nablízku je nebezpečí. Rozběhnout se v této chvíli z kopce, a vyloučit tak možnost se zastavit, to může jen nezodpovědný člověk, kterému tolik nezáleží na zdraví ani na životě.

Není těžké přirovnat současnou situaci Česka k člověku bloudícímu v horách. Snížit daně z příjmu víc než o třetinu je radikální změna směru s důsledky, o kterých je možné dopředu jen neurčitě spekulovat. Může se ho odvážit jen dobrodruh a ostatním nezbývá než věřit, že se vydal správným směrem.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy