Děti nemohou být oběťmi našeho strachu. Dojde-li na lockdowny, berme na ně ohled

Další lockdown se vznáší ve vzduchu. I díky proočkování většiny populace by měl být, dojde-li na něj, mnohem více zacílený než předchozí plošné uzávěry. Ekonomice způsobí šrám, snad zvládnutelný, největší ztráty však způsobuje dětem – těm už musíme zabránit.

V souvislosti s chystaným zpřísňováním protipandemických opatření lze čekat tíživý dopad na provozovatele služeb nebo třeba na restauratéry či hoteliéry. Poskytovatelé služeb či provozovatelé restaurací nebo hospod se obávají, že jim opatření odláká zákazníky. Po loňském roku jsou finančně značně oslabení, jak ostatně dokládají i nová data Eurostatu. Podle nich totiž Češi loni kvůli covidu utratili v restauracích a hospodách o 76 miliard korun méně, než by utratili nebýt pandemie.

Nejnižší výdaje od roku 1995

Suma 76 miliard korun odpovídá průměrné měsíční ztrátě 6,3 miliardy oproti stavu bez pandemie. Nutno však říct, že lockdown se loni týkal jen některých měsíců, zejména pak března až května a října až prosince. Ztráta ale byla realizována zejména v těchto loňských šesti měsících. Ztráta v měsících poznamenaných lockdowny tedy v případě restaurací a hospod činila zhruba 10,5 miliardy korun měsíčně.

Vzhledem k proočkování většiny populace lze předpokládat, že opatření platná od tohoto týdne, kdy se uznává vstup třeba do restaurace pouze očkovaným a lidem do šesti měsíců po prodělání covidu, odradí od návštěvy provozovny jen menší část populace. Restaurace a hospody tak letos kvůli nyní chystanému zpřísnění v souhrnu přijdou zhruba o pět miliard, pokud v nezměněné podobě vydrží zpřísněná opatření až do konce roku.

Útraty obyvatel ČR za jídla a nápoje v restauracích, kavárnách či hospodách a dalších stravovacích zařízeních a za ubytování v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních klesly loni meziročně o bezmála 100 miliard korun. V roce 2019 tyto výdaje totiž činily 246,7 miliardy korun, loni však jen 147,3 miliardy, vyplývá z nedávno zveřejněných údajů Eurostatu. Z uvedené sumy 147,3 miliardy korun činily loni útraty v restauracích a dalších stravovacích zařízeních 116,6 miliardy. V hotelích a dalších ubytovacích zařízeních obyvatelé ČR utratili zbývající část, tj. 30,8 miliardy.

Útraty obyvatel ČR v pohostinských provozovnách tak loni byly čistě nominálně nejslabší od roku 2008. Pokud vezmeme v potaz inflační znehodnocení české měny, k němuž průběžně dochází, byly naposledy útraty nižší v roce 1997. Tehdy činily 64,1 miliardy. Přitom po očištění o inflaci, která nastala mezi lety 1997 a 2020, odpovídá loňská suma výdajů 116,6 miliardy korun celkem 64,4 miliardám roku 1997.

Výdaje obyvatel ČR za ubytovací zařízení (hotely, hostely či kempy…), odpovídající tedy uvedené částce 30,8 miliardy korun, byly loni nominálně nejnižší od roku 2005. Reálně po očištění o inflaci však šlo o nejnižší výdaje od roku 1995, od kdy jsou data k dispozici.

Lze předpokládat, že nebýt pandemie, utratili by Češi loni díky pokračujícímu ekonomickému růstu a neutuchající prosperitě a růstu výdělků v pohostinských a ubytovacích zařízeních v ČR zhruba 260 miliard korun. Pandemie je tedy připravila o přibližně 113 miliard korun. O větší část z této sumy, zhruba 76 miliard, přišla pohostinská zařízení, o menší, odpovídající 37 miliardám, pak zařízení ubytovací.

Samozřejmě nejen restaurace a hotely budou neblaze zasaženy chystaným zpřísněním boje s pandemií. Značně nepříznivě dotčený bude celý sektor služeb a tím pádem ekonomika jako celek. Jako stále méně pravděpodobná se tedy jeví aktuální prognóza Evropské komise. Ta pro letošek i přes zhoršení předpovědi stále české ekonomice přisuzuje růst, jehož číselné vyjádření začíná číslem „3“: předpokládá růst právě tříprocentní. Přitom Česká národní banka letos prognózuje expanzi čítající jen 1,9 procenta a ministerstvo financí pak 2,5 procenta. Pro příští rok počítá EK s růstem 4,4 procenta, zato ČNB jen 3,5 a ministerstvo financí s 4,1 procenty. Pokud přísnější protipandemická opatření vydrží i po podstatnější část právě roku příštího, je mnohem pravděpodobnější naplnění poměrně pesimistického výhledu ČNB než EK.

Ze střednědobého hlediska stojí za zmínku, že Evropská komise ve své nynější prognóze očekává rychlejší konsolidaci českých veřejných financí, než s jakou počítala letos na jaře. V roce 2023 totiž podle ní bude veřejný dluh k HDP činit 46,3 procenta, zatímco ještě na jaře prognózovala 47,1 procenta. Česko by tak podle Bruselu mělo být v roce 2023 sedmou nejméně zadluženou zemí EU. Po Estonsku, Lucembursku, Bulharsku, Švédsku, Dánsku a Litvě. Česko si tedy další lockdowny dovolit může včetně obnovení kompenzací restauracím, hotelům či poskytovatelům služeb. Momentálně jsme totiž dokonce šestou nejméně zadluženou zemí v EU.

Převzít za sebe zodpovědnost

Problémem lockdowny nejsou ani tak finančně jako spíše z hlediska další zameškané osobní školní docházky dětí. Tam vznikají dlouhodobě největší ekonomické a celospolečenské náklady. Proto pokud na lockdowny dojde, měly by být mnohem více zacílené – zacílené na vnímavou, zranitelnou populaci, což děti nejsou – než ty dosavadní, zejména právě s ohledem na děti školou povinné.

Zkusme se ale hlavně už opravdu naučit s covidem žít. Vždyť kdo chtěl, je naočkovaný a čelí tak už celkem zvládnutelným covidovým rizikům. Plošné uzavírky by i proto neměly nastat. Riziko přetížení nemocnic je totiž, doufejme, nižší než loni nebo než na jaře. Musíme být zkrátka schopni převzít zodpovědnost za své životy a musíme na sebe vzít třeba i více rizika, ať už jako očkovaní, či a zejména jako neočkovaní. Děti nemohou být celoživotními oběťmi našeho strachu či neochoty čelit riziku a nutnosti převzít více zodpovědnosti za vlastní život.

Autor je hlavní ekonom Trinity Bank

LN, 20.11.2021