Nejen kvůli neúrodě letos zřejmě opět podraží potraviny

O zemědělství se často s nadsázkou říká, že je jeho největším nepřítelem jaro, léto, podzim a zima. V právě končící hospodářské sezoně se ale nadsázka stala realitou, a to nejen v Česku, ale také ve většině klíčových zemědělských oblastí po celé planetě. Sucho nebo naopak záplavy zasáhly USA, Rusko, Austrálii, Indii i další části asijského kontinentu a ceny rozhodujících zemědělských komodit se šplhají vzhůru. To se dříve či později musí odrazit v růstu cen potravin.

Současná světová "neúroda" je nicméně přece jen něco dost jiného než v minulosti, kdy byl tento pojem více či méně oprávněně ztotožňován s pojmem "hlad". Ten minimálně ve vyspělém světě ani při propadu letošní globální produkce nehrozí, i proto, že se do každoroční bilance sklizně musí kromě reálné úrody počítat i světové zásoby surovin, které je možné ke spotřebě také použít. Na stále více liberalizovaném světovém obchodu lze navíc bez problémů nahradit výpadek zemědělské produkce v jedné části planety dodávkami potřebných komodit z jiné její části.

Problémová globalizace

Globalizace ovšem přináší jiná rizika, na která mohou nejvíce doplatit právě chudé země. Zatímco v izolovanějších ekonomikách může být místní cena zemědělských surovin a potravin díky obchodním bariérám v různých ekonomických celcích značně rozdílná a může fakticky více odrážet lokální situaci, v globalizovaném světě jsou ceny víceméně unifikované. Růst nebo pokles cen v jedné části světa tak velmi rychle ovlivní ceny po celé planetě, i tam, kde by třeba vůbec růst nebo klesat nemusely. Právě na to doplácí rozvojové země v situacích, kdy suroviny zdražují bez toho, že by to mohly tyto země nějak ovlivnit. V takovém případě totiž opravdu hrozí obyvatelstvu hlad, neboť na dražší potraviny nemá v chudých regionech celá řada lidí peníze.

Problémem globalizace zemědělského trhu je ale více věcí – například spekulace na komoditních burzách. Ty mohou ceny surovin vyhnat vzhůru či naopak poslat dolů třeba jen na základě marketingově účelově podpořených "očekávání", která ovšem vůbec nemusí vycházet z reality skutečné sklizně nebo jejího propadu. Do hry vstupují také pohybující se kurzy měny, informace ratingových agentur nebo strategie producentů ropy, jejíž cena zásadně ovlivňuje ceny zemědělských surovin. To v praxi znamená, že například naši zemědělci nemohou s cenami svých produktů téměř nic dělat. Kdyby se prostě v ČR opravdu neurodilo, ale v Evropě a ve světě ano, ceny na domácím trhu by nijak významně nevzrostly. Letos jsou ale, jak již bylo řečeno, problémy všude, takže ceny již rostou i u nás a ještě podle všeho porostou.

To však není jediný faktor, který bude v ČR působit na růst cen potravin. Na rozdíl od předchozích let, kdy naše měna postupně posilovala, se letos do cen potravin promítne i něco, na co jsme zatím nebyli zvyklí – klesající kurz koruny. V praxi to již pocítili motoristé v cenách pohonných hmot. Slábnoucí koruna totiž ještě více prodražuje již i tak zdražující ropu, která se obchoduje v dolarech. Náklady na pohonné hmoty přitom tvoří v nákladech na produkci potravin nezanedbatelné položky. Klesající kurz koruny také zdraží všechny potravinářské komponenty ze zahraničí, které je nutné k výrobě potravin použít. Do třetice se tím částečně zdraží finální potravinářské výrobky z dovozu, které by jinak představovaly levnější konkurenci pro tuzemské potravináře. A ani to není vše. Od příštího roku se má opět zvýšit DPH u potravin, což podle všeho povede ke stejnému efektu jako loni před Vánocemi – ceny potravin vzrostou ještě do konce roku, protože v tomto období se vzhledem k svátkům nákupy potravin zvyšují.

Jediná brzda

Na trhu potravin tak bude působit jediná brzda – koupěschopná poptávka obyvatel. Budou-li spotřebitelé díky rostoucím cenám na potravinách i nadále postupně šetřit, nebudou moci výrobci potravin ani jejich prodejci nijak zásadně zdražit. Bohužel se ale dá očekávat, že šetřit budou právě i výrobci potravin a obchodníci, což představuje riziko nárůstu nabídky méně kvalitních potravin na našem trhu. To je ovšem přesně to, co není žádoucí. Jenže – až na výši DPH není v moci našich politiků ani ekonomů uvažovaný vývoj zásadně ovlivnit.

Vzhledem k rostoucím cenám obilí lze tak jako první očekávat růst cen pekárenských výrobků. Zdražení krmných směsí pro hospodářská zvířata se projeví s určitým zpožděním, nejdříve by se tak logicky mělo stát u drůbeže, která má nejkratší produkční cyklus. O kolik v tuzemsku potraviny podraží, je samozřejmě otázka pro imaginární věšteckou kouli, kolem hranice 10 procent se ale může pohybovat u značné části potravinářského zboží. Úplně vše ale nepodraží – například mléko a výrobky z něj by měly prakticky již v současné době zlevňovat, protože v průběhu letošního roku výrazně klesly v celé EU, i u nás, výkupní ceny surového mléka.

LN, 14.8.2012

Autor je agrární analytik