Blíží se Vánoce a s nimi i několik variant mého náhledu na situaci, která je fluidní a plyne od změny ku změně, jež je nejen podstatou života, ale vůbec Všehomíra. Kosmický tanec energie, který tančí nejen subatomické částice, ale konec konců vše z nich ve vesmíru sestavené a v nichž probíhá přeměna energie na hmotu a zpět na energii, je i základem lidského hemžení. Hemžení, jež se snaží vysvětlit svou existenci, a tedy i realitu našeho dění v mezích chápání, jež nám bylo doposavad dáno k dosažení.

Všechny radosti i problémy jsou pak vysvětlovány nejen na základě toho, jakou realitu se kdo rozhodne vyznávat, ale i tím, čemu uvěřil či ještě uvěří. Víra jeho tvoří začarovaný kruh náhledu na život, jenž se opírá nejen o odpozorované, ale hlavně o interpretaci odpozorovaného, kterou ale už nevedou fakta, nýbrž jen a jen „ladění“, aby se fakta mohla interpretovat dle náhledu pozorovatele. Jednoduše řečeno, dění ve světě si budeme vždy vysvětlovat různě nejen podle dosažených informací, ale i podle našeho přesvědčení.

Takže: laskavého čtenáře varuji, aby mne nebral vážně... zcela jistě se s ním rozcházím v mnoha náhledech, ale i přesto bych si přál, aby ty náhledy porovnal nejen s tím, čemu sám věří, ale i s tím, že při neustále se měnící situaci se můžeme mýlit oba. Jen tak, rád bych věřil, můžeme všichni docílit pokrok a na chvíli se přizpůsobit neustále plynoucímu času. Ani pravda, jako život sám, není ustrnulá.

Svět se kdysi rozhodl globalizovat obchodní poměry a tím i sjednotit byznys lidského snažení a obchodování. Za tímto rozhodnutím byla podepsána většina komerce celého světa. Především ta výkonná, která předběhla čas i vývoj a potřebovala rozšířit trhy pro svou produkci. V byznysu to ani jinak nejde, buď prosperuje, to znamená, že se rozšiřuje a roste, nebo ustrne a pak upadá, zmenšuje se a bortí pod tíhou změn, kterých ale využil někdo jiný, progresivnější. Průšvih s tímto náhledem je, že, jak nám potvrzuje lidové rčení, nic neroste do nebe a ani byznys nemůže růst neustále.

K pozastavení růstu dochází z mnoha příčin. Nejznámější je konkurenční boj. Někdo dokáže vyrábět levněji nebo naopak vývojem předběhnout konkurenci. Předběhnutý byznys má na vybranou. Buď zlepší vývoj, třeba i krádeží vývoje jinde objeveného, nebo přesune svou výrobnu tam, kde dokáže vyrobit svoje výrobky za pakatel, a strhne konzumaci na svou stranu. To vše svět byznysu uvážil, když se rozhodl globalizovat a politikům to postavil tak, že pokroku je možno dosáhnout jedině konkurenčním bojem.

Do velké míry měl pravdu a za posledních pár dekád jsme všichni byli svědky rozsáhlého vývoje a pokroku v technologiích různých oborů. Byznys si mnul ruce a politici shovívavě pokyvovali hlavami plácajíce jeden druhého radostně po zádech nad tím, jak správně rozhodli, a tak i nadále poslouchali rady světových korporací. Rady jim poskytovali vlivní lobbisté předstírající svou nezávislost na korporacích, které je platily, tvrdíce, že jejich konsultační firma je naprosto nezávislá...

Jelikož, jak už jsme si řekli, nic neroste do nebe, dostali jsme se do situace, kdy svět je přeplněn laciným šmejdem. A nejen tam, kde lidé mají peníze, ale i v chudých zemích se vrší haldy odpadu z přemíry komerce, jejíž většinu vlastně ani nepotřebujeme. V bohatých zemích Západu, odkud se výrobny většiny věcí přesunuly do laciných zemí Východu, začala bujet ekonomika tzv. care industries. Prostě lidé, kteří přestali vyrábět věci, se začali starat jeden o druhého. U nás v Austrálii vzrostla hospitality industry. Pozor, neplést s nemocnicemi, ty se sice také starají o lidi, tedy „careují“ o ně, ale většina těch lidí, o které se starají, jim nic neplatí, neb na to nemá.

Hospitality je tedy „průmysl“ kaváren, hotelů, motelů a jiných zábavních podniků. Bohužel, ono to nefunguje, pokud jsou místní lidé na takový model sami. Tím myslím, že když někdo točí kafe v kavárně a pak se jde, řekněme, vyspat do hotelu člověka, který u něj to kafe pil, že by jim to vydrželo celou věčnost. To může vydržet jen ve vtipech jako v tom, jak našli živého faraona v egyptské pyramidě. Když se ho ptali, co ty tři tisíce let jedl, aby přežil, odpověděl, že výtrusy posvátného ptáka Ibis, který v egyptské mytologii representoval boha moudrosti Thoth. A co žral ten pták? ptali se zděšení archeologové. On zase žral moje výkaly...

Tak takový model byznysu se v praxi zhroutí velice brzy. Pracuje to jen tehdy, když do země přijedou ti, kteří mají peníze, protože vyrábějí doma něco, co svět potřebuje, a rozhodnou se je utratit v Austrálii. Kdysi sem jezdili ve velkém Japonci, dnes Číňané, kdo přijede po nich, až se Austrálie nasytí i oni? Na vyšší životní úroveň si populace zvykne hned, ale s jejím snížením přichází sociální rozbroje. Tak daleko ještě nejsme, ale ta možnost už není tak daleko za horizontem jako ještě nedávno.

Velký byznys a velká politika se dnes tak prolínají, že už pomalu není možno rozlišit, kdo pracuje pro koho. Dovolím si říci, že těch, kdo ještě pracují pro blaho celku, je už menšina. Většina se do politiky dává, aby se dostala k „lizu“. Nechá se ovlivnit velkým byznysem, víceméně pro něj pracuje a ten tyto politiky odmění zaměstnáním po skončení jejich politické kariéry. Byznys závisí plně na své schopnosti své výrobky prodat. Některé se prodávají samy, jiné je třeba „podpořit“. Podporu vytvářejí politici skrz legislaci, které většinou není dosaženo přímočaře, nýbrž je výsledkem politického boje v parlamentu. V tomto klání má velkou důležitost umění přesvědčovací. To ovládá většina politiků velmi dobře, takže nakonec v mnoha případech výsledek klání má příčinnou souvislost víc v krásných řečech než ve faktech, která jsou zatlačena do pozadí. Někdy i překroucena.

Příkladem nám budiž globální oteplování. Že se počasí mění, je jasné všem. Jestli to však je jen lidskou činností nebo přírodou, na tom se ještě lidstvo nesjednotilo a hned tak nesjednotí. Byznys však využil problému k tomu, aby na něm vydělal. Politici lid straší přírodními katastrofami, což byznysu umožňuje vytvářet schémata, na nichž vydělá. Nemyslím tím jen větrné farmy, solární farmy a jim podobné, vcelku nejen dobře míněné, ale snad i důležité pro změny technologie do budoucna, ale i schéma, které se snaží omezit produkci CO2. Prý je to skleníkový plyn a jako takový zadržuje sluneční záři v atmosféře a odtud plyne oteplování planety...

Kdyby si aspoň vybrali jiný plyn! CO2 je ze všech skleníkových plynů ten nejneškodnější. Navíc je ho v atmosféře už jen 0,3 %. Vodní pára je mnohem větší zadržovatel slunečního tepla v atmosféře, ale na té se nedá vydělat. CO2 je plynem, který vdechují všechny rostliny a bez nějž by nebylo života na této planetě. V minulosti ho bylo tolik, že vše rostlo jako z vody, jak se říká, a rostliny, třeba kapradiny, byly až třicet metrů vysoké. Však i zvířata, která tu zeleň spásala, ve formě dinosaurů, byla řádově větší než dnes. Kolik bylo toho plynu v atmosféře tehdy, je dnes těžké určit s jistotou. Za ty miliony let spousta CO2 zmizela z atmosféry a byla zachycena v podzemí ve slojích nafty a hlavně uhlí. Pokud by však CO2 v atmosféře i nadále klesal a klesl, řekněme na 0,155 %, rostliny by nebyly schopné nejen růstu, ale i fotosyntézy, a tudíž výroby kyslíku, který dýchá všichno tvorstvo. Život by zanikl.

Jenže to velký byznys a vědci jím podporovaní ani nezmíní. Místo toho navrhnou schéma karbonových daní, na kterých se dá vydělat a které prý udrží CO2 na dosavadní úrovni. Život je však změna, neustálá změna, nic se nedá udržet tak, jak je v přítomnosti, navždy. Osobně si někdy myslím, že lidstvo pánbůh vymyslel jen proto, aby všechen CO2 uzamknutý v uhlí vrátilo zpět do atmosféry a tak prodloužilo život na této planetě o další miliony let...

Byznys ovšem uvažuje jinak. Dá se na tom vydělat? Byznys musí vydělávat! Došlo to tak daleko, že v lidech vidí pouhé konzumenty. Proto je třeba více lidí, aby se víc nakupovalo - a přelidněnost této planety nikdo neřešil. Naopak, je nežádoucí vůbec na to upozorňovat. A tam, kde populace klesá a lidé jsou spokojeni s tím, co mají, velký byznys přinutí politiky, aby tedy víc konzumentů dovezli odjinud. Oficielně se to jmenuje multikulturismus, ale de facto to skrývá jen zvětšení populace a tím i trhů.

Nutno byznysu přiznat, že přinesl poměrný blahobyt většině lidstva, ale také jej vyzvat, aby přemýšlel nad tím, jak vydělat na zmenšení populace na této planetě, protože Země není nafukovací a její bohatství není nekonečné. Bude tato výzva byznysu, politikům a lidem vůbec vyslyšena?

Obávám se, že nikoli. Kdysi se to dalo vyřešit válkou a i dnes byznys na válce a po ní na znovuvybudování vydělává, proto je tak těžké válečný cyklus zastavit, ale vynález atomových zbraní tuto možnost velice omezil. Taková válka by mohla nejen zničit i výrobny byznysu, ale - hrůzo hrůzoucí - i byznysmany samotné.