Předchozí ekonomické krize, kterých v posledních desetiletích nebylo málo, postihovaly zpravidla země jednoho regionu. Uplynuly měsíce nebo dokonce léta, než jejich důsledky pocítily ekonomiky na protilehlé straně zeměkoule. Tentokrát však zčistajasna peníze došly mnoha státům najednou, aniž by je cokoli navzájem spojovalo. Hned první obětí se stal ostrovní stát Island, jehož životní úroveň je vysoká i na evropské poměry a jehož pověst dlužníka je bezúhonná.

Během několika podzimních týdnů se finanční systém země fakticky zhroutil. Poskytování úvěrů bylo zastaveno, největší banky znárodněny a měna znehodnocena. Ukázalo se, že i pro Island obdržet půjčku na stabilizaci ekonomiky není snadný úkol. Guvernér Národní banky David Oddsson a předseda vlády Geir Haarde se postěžovali, že staří spojenci je nechali na holičkách, a požádali o pomoc Rusko. Avšak i tam jednání o půjčce 4 miliard eur uvízla na mrtvém bodě. Ve výsledku Islanďané se museli obrátit s prosíkem na MMF, což je událost epochální, neboť žádná vyvinutá země nežádala tuto instituci o pomoc od roku 1976.

Pákistán je pravý protipól Islandu - země je to hustě obydlená, leč chudá jak kostelní myš. Avšak její potíže jsou zcela srovnatelné s islandskými. Pákistán urgentně potřebuje mnohamiliardovou půjčku, aby mohl obsluhovat své dluhy. Již v únoru příštího roku musí splatit věřitelům 500 milionů dolarů, celkově v roce 2009 bude muset umořit dluhy za 3 miliardy. Přitom měnové rezervy země spadly za poslední rok čtyřnásobně a nové není kde brát. Tak jako v případě Islandu, všichni "přátelé Pákistánu" se k němu otočili zády. "Přátelé Pákistánu", to není metafora, ale název mezistátního sdružení, kam patří Spojené státy, Velká Británie, Čína a Saúdská Arábie. Zrada je o to překvapivější, že pár miliard, které potřebuje Pákistán, je pakatel na čínské nebo americké poměry. Nyní pákistánské úřady zkouší štěstí u MMF, který před devíti lety již jednou zachránil zemi před bankrotem.

Třetím státem, který se dostal do obdobných potíží, je Argentina, jež na stupnici národního bohatství je někde mezi Islandem a Pákistánem. Situace je o to těžší, že Argentina již zažila státní bankrot v roce 2001. Tehdy reformy dle návodu právě MMF zkrachovaly a stát nemohl splatit dluhy vůči cizím věřitelům. Miliony Argentinců přišly o práci, město Buenos Aires se stalo svědkem tzv. pochodů prázdných hrnců, sem tam došlo i k hromadnému rabování. Od té doby země se 40 miliony obyvatel nemá přístup k mezinárodním půjčkám a je omezena jen na vnitřní zdroje, které jednoduše došly. Ve snaze doplnit pokladnu Argentina vydává dluhopisy s roční úrokovou mírou až 30% a že to opatření příliš nezabralo, musela vláda znárodnit soukromé důchodové fondy, což vyvolává ve společnosti značné napětí.

Ve všech těchto případech krize státních financí vstoupila do akutní fáze. Je celkem nade vši pochybnost, že se do ní budou postupně dostávat státy z tzv. problémového seznamu. Na něm je kolem tuctu zemí střední a východní Evropy. Na špici seznamu je Ukrajina, jíž agentura Fitch snížila kreditní rating z BB- na B+. Fitch to odůvodnil tím, že hospodářství země je na hraně recese, schodek obchodní bilance strmě roste a kurz hřivny naopak střemhlavě padá. Stále tentýž MMF již uspokojil žádost ukrajinské premiérky Julie Tymošenkové o půjčku ve výši 16,5 miliardy dolarů.

Maďarsko na tom není o mnoho lépe než Ukrajina. Ani skoro 7 miliard dolarů, které mu nabídla Evropská unie, na účinnou záchranu nestačí. A tak i v tomto případě pomocnou ruku nabídl MMF, který společně se Světovou bankou půjčil Maďarům přes 25 miliard dolarů. Deficit cizí měny již způsobil snížení kurzu forintu o 14% a to je hodnota nejnižší od dob rozpadu sovětského bloku. Přitom první vlnu ekonomických problémů má již Maďarsko za sebou, dostalo se z ní s nejnižším hospodářským růstem v regionu. V pořadníku MMF jsou již další čekatelé, tři pobaltské státy. Všechny v posledních letech vykazovaly značný obchodní schodek, což v krizových podmínkách způsobilo nejdřív zpomalení a pak i zastavení hospodářského růstu. Estonsko, které ještě nedávno v ukazatelích růstu vedlo celoevropský peloton, se jako první oficiálně propadlo do recese. Výhodou těchto malých států je však skutečnost, že jejich státní zadluženost je také realitně malá.

Na tomto pozadí relativní stabilita české ekonomiky se zdá být hotovým zázrakem, který jako obvykle doceníme, až pomine.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6