Do Prahy zavítalo největší letadlo na světě: Antonov An-225 Mrija. Ukrajinský stroj však nepřiletěl jen tak na přehlídku, ale zcela pracovně – kvůli přepravě generátoru, vážícího okolo sto dvaceti tun, z Prahy pro jednu australskou hliníkárnu.

Antonov An-225 Mrija

Mrija znamená ukrajinsky sen a mamutí šestimotorový letoun opravdu připomíná nějaký nereálný výjev ze snu či z filmového díla plného počítačových triků. Mýtického draka, loď mimozemšťanů nebo něco podobného. Avšak snění se může snadno proměnit i v noční můru.

Adjektivum „ukrajinský“ je v případě leteckého obra problematické. Původně šlo totiž o letoun sovětský, vyvinutý především kvůli projektu raketoplánu Buran. Nutno podotknout, že jeho název neměl nic společného s duševně zaostalým jedincem – ve Střední Asii se tak říká prudkému severnímu větru.

Mrija měla Buran nosit na svém hřbetu nebo plnit další podobné úlohy přepravy objemných zařízení v rámci sovětského kosmického programu. Buran se ale do vesmíru podíval jen jednou, v roce 1988. Krátce poté se s rozpadem Sovětského svazu rozložil i sovětský kosmický průmysl.

Významný podnik Antonov, jedna z opor sovětského letectví, sídlil na území Ukrajiny, a je tak od roku 1991 firmou ukrajinskou. Na jejím dalším osudu lze však ilustrovat obří potíže tamní ekonomiky.

Mrija existuje v jednom exempláři a provozuje ho sama firma Antonov, jež si dopravou mohutných nákladů přivydělává na živobytí. Těžko si představit, že by kolosální stroj mohla koupit a provozovat nějaká obyčejná letecká společnost. Nicméně Antonov nyní nabízí k prodeji několik typů menších letadel.

Nejnovějším produktem, do nějž firma vkládá velké naděje, je dvoumotorový dopravní letoun pro kratší tratě Antonov An-148, případně jeho vojenská verze An-178. Na jeho vývoji i výrobě Antonov výrazně spolupracoval s ruskými závody, což bylo pro ukrajinské strojírenské podniky běžné – tedy až do ruské agrese vůči Krymu a Donbasu. Válka s Ruskem tyto vazby nyní diplomaticky řečeno komplikuje.

A komplikuje i odbyt, neboť Antonov 148 dnes létá převážně u ruských civilních společností i ruských vojenských složek, kromě nich u ukrajinské vládní letky a též v Severní Koreji a na Kubě. Realizace objednávky na deset kusů ze Sýrie je v přítomnosti opravdu jen snem.

Antonov An-225 Mrija

Západní pomoc Ukrajině by tudíž měla spočívat rovněž v usnadnění přístupu firmy Antonov na západní trhy, včetně případných technologických vylepšení její produkce. Což však může snadno narazit třeba na odpor potenciálních obchodních konkurentů, například firmy Airbus či amerického Boeingu.

Ovšem bez ochoty západních zemí pomoci i za cenu posílení konkurence pro vlastní podniky se Ukrajina může opět snadno ocitnout zcela v ruském objetí. Lidé se tam přece musí něčím živit a jeden vzdušný supernáklaďák ukrajinskou ekonomiku ze dna nepozdvihne. I kdyby létal s generátory do Austrálie skoro každý den.

Foto: Jan Čech