Je krize, čteme a slýcháme dnes všude. Začalo to už před pěknou chvílí problémy na americkém hypotečním trhu. Teď je řeč o propadech na trzích akciových. Proč se, probůh, tohle všechno děje?

Devět z deseti ekonomů v tom má absolutně jasno, za všechno mohou lidé. Tak třeba ti američtí hlupáci, kteří si vzali spousty hypoték, aniž by je dokázali splácet. Zešíleli, to je jasné. Podobně manažeři finančních institucí, které jim ty hypotéky poskytly. Také blázni, nezodpovědní hazardéři. Pokud jde o akciové trhy, makléři jsou bandou psychotiků, kteří v panice prodávají, byť prý pro to není jediný důvod. Co hůř, krize se prohlubuje, protože spotřebitelé málo spotřebovávají, podlehli totiž bezdůvodnému pesimismu. Tihle ekonomové ve výborně padnoucích oblecích se na nás z televizních obrazovek a stránek novin zubí od ucha k uchu, aby šířili ve světě to jediné, co mu chybí, a sice optimismus. Nic vážného se prý neděje.

Ono těm analytikům ani nic jiného nezbývá. Když si člověk nechce přiznat, že by mohla existovat skutečná příčina toho škobrtání světového hospodářství, nezbývá mu než uchýlit se k esoterickým vysvětlením, k davovým psychózám, bezdůvodnému pesimismu a nezodpovědnému jednání. Jinými slovy musí udělat z velké části populace blbečky, aby mohl takové množství zjevně chybných rozhodnutí, která teď vycházejí najevo, vůbec nějak vysvětlit.

Předpokládejme ale, že lidé nejsou absolutní pitomci. Předpokládejme, že ti, kdo si půjčili na svůj nový dům, neplánovali se zruinovat, že manažeři velkých finančních institucí neměli v úmyslu nechat se vyhodit, že makléři nejsou závislí na lécích na uklidnění, že nezešílí, kdykoliv si je ráno zapomenou vzít. Myslím, že takový předpoklad ani není moc těžké učinit. Co potom může být vysvětlením tolika selhání? Dnes se ukazuje, že ještě před nedávnem byl na finančních trzích jasný přebytek likvidity, úroky byly příliš nízké. Čeká nás naopak její nedostatek. Není vám tohle povědomé, myslím ty přebytky a ty nedostatky?

Byly doby, kdy kšeft v bankovnictví nebyl zas tak moc odlišný od kteréhokoliv jiného. Někdo vám svěřil své peníze, abyste je investovali, jiní zas nabízeli své investiční příležitosti. Buď se člověku dařilo, nebo musel zavřít krám. Pak se ale objevil názor, že takhle to dál nejde, že ekonomika potřebuje úvěr, že jedině tak můžeme mít dost toho hospodářského pokroku. Od té doby je podnikání v bankovnictví docela jiného druhu. Všemocné plánovací komise se ve všech zemích světa pravidelně scházejí a vyhlašují, jaké že mají být úrokové míry, kolik že je třeba právě půjčovat. Komerční bankovnictví se ze svobodné živnosti stalo na státu a na jeho vůli bezvýhradně závislé. Pochopitelně jsme proto svědky problémů, které státní řízení provázejí vždycky. Občasný nedostatek a občasný přebytek.

Problém vůbec není v těch Američanech, kteří si chybně půjčili. Jednali prostě tak, jak se jim zdálo za daných okolností nejlepší. Hypotéky byly levné. Stejně tak manažeři finančních institucí se jen snažili za daných podmínek dosáhnout nejvyššího zisku. Pokud dnes burzy padají, opět jde jen o racionální reakci na vývoj na trhu. Jednoduše řečeno, nikdo nezešílel. Stalo se pouze to, že americká centrální banka v minulých letech nechala natisknout příliš mnoho peněz. Zdálo se proto všem, že nastala éra hojnosti, lidé si sjednávali půjčky a finanční domy jim je ochotně poskytovaly. Pak se však ukázalo, že pečení holubi nepřiletí. Nezbývá nám než zavřít ústa v očekávání otevřená, žranice se ruší, v posledním pětiletém plánu bylo pár menších chybiček.

Výběr je ale samozřejmě váš. Můžete spolu s drtivou většinou ekonomů ve státních službách věřit, že za to všecko přeci jen mohou lidé a jejich iracionalita, že svou hloupostí, neinformovaností, nezodpovědným riskováním a ziskuchtivostí způsobili hospodářskou krizi. Spotřebitel je potom pitomec a manažeři nerozumí své práci, především však, snad vlivem sluneční aktivity, propadají oba bezdůvodnému pesimismu. To už je ale opravdu lepší za tím hledat mezinárodní sionistické spiknutí, anebo zavilé účastníky Tour de France.