EKONOMIKA: Minimální mzda atd. (2)
Původní příspěvek (zde) se týkal nepříznivých důsledků státních zásahů do smluvní volnosti. Diskuse (celkem obsáhlá), která proběhla na Neviditelném psu (zde) se téměř výlučně týkala problému minimální mzdy.
Komentáře těch jež se domnívají, že zachování minimální mzdy je žádoucí, vychází zejména z intuitivního názoru, že stanovení minimální mzdy je výhodné pro chudé a nevýhodné pro bohaté. Následně dovozují, že minimální mzdy je jaksi třeba k udržení „sociální rovnováhy". Často bývá navíc tvrzeno, že regulace minimální mzdy má základ v Listině základních práv s svobod, která ve svém článku 28 stanoví právo každého zaměstnance na „spravedlivou odměnu".
Takové názory jsou mylné a mají zcela tragický dopad do životů těch nejchudších. Minimální mzda chudobu vytváří a udržuje. Chudí lidé jsou v důsledku minimální mzdy ještě chudší. Pro představu, minimální mzda v současné době činí 48 korun za hodinu nebo 7955 korun za měsíc. Každý jehož cena práce je 7500 korun za měsíc a je ochoten za tuto mzdu pracovat je vystaven některému z následujících zjednodušených scénářů:
Za prvé, zaměstnanec byl-li za tuto mzdu zaměstnán je propuštěn, protože jeho zaměstnavatel mzdu zvýšenou o 455 korun platit nemůže.
Za druhé, propuštěn není tento zaměstnanec ale jiný zaměstnanec, kterého zákon nechrání před výpovědí.
Za třetí, zaměstnanec sice dostane přidáno, ale přesně o tuto částku se sníží mzda jeho kolegů, jejichž cena práce je vyšší než našeho diskutovaného zaměstnance (vlastně ostatní zaměstnanci přispívají našemu zaměstnanci za životní úroveň na úkor svých rodin).
Za čtvrté, nikomu se mzda nesníží a zvýšené mzdové náklady se promítnou do zvýšené ceny výrobků na jejichž výrobě se náš zaměstnanec podílí, a pak buď zákazníci nejsou ochotni kupovat výrobky za zvýšené ceny, v důsledku čehož zaměstnavatel musí buď postupovat podle některých z výše uvedených bodů nebo vyhlásit bankrot (tj. ukončí výrobu a zaměstnance propustí), nebo z libovolného důvodu jsou zákazníci ochotní kupovat výrobky za zvýšené ceny. Na zvýšení cen však doplácí nejvíce ti nejchudší, protože i nepatrné zvýšení cen má vážné dopady do jejich životní úrovně. Zvyšovat ceny u většiny výrobků lze však pouze do jisté míry a dříve nebo později se nutně musí realizovat některý z předchozích scénářů.
Za páté, mzdové náklady se nesníží, ceny výrobků se nezvýší a 455 korun na jednoho našeho zaměstnance ponese ze zisku zaměstnavatel „kapitalista". Taková možnost je zjevně regulací minimální mzdy předvídána. Myslím, však že je nejméně pravděpodobná. Pokud výnosy z podnikání neodráží očekávanou míru zhodnocení investice, racionální kapitalista původní investici zlikviduje a investuje jinde. Dobrovolná likvidace původního podniku automaticky nastane pokud z různých důvodů nedošlo k realizaci některých ze čtyř výše uvedených scénářů. K likvidaci dojde tím dříve čím transakční náklady na likvidaci investice jsou nižší a bude realizována buď prodejem takové investice (nový investor však stejně musí postupovat podle některého z výše uvedených scénářů) nebo skutečným ukončením podnikání a propuštěním zaměstnanců.
V některých případech budou zaměstnanci nuceni pracovat za nižší mzdu než jejich tržní cenu práce, protože zaměstnavatelé budou zneužívat své výlučné postavení. Může k tomu docházet, ale spíše zcela výjimečně. Existují jednodušší a prospěšnější způsoby obrany než minimální mzda. Nejdůležitějším (k překvapení mnohých) jsou „odborové organizace". Správné fungování odborů je naprosto zásadní pro funkční trh práce. „Správným fungováním" rozumím zejména vyrovnávání informačních asymetrií na trhu práce, vzdělávání, vyvažování výlučného postavení zaměstnavatele a snižování transakčních nákladů při vyjednávání podmínek zaměstnávání. Hrozba stávkou je výtečný ekonomický stimul pro zaměstnavatele platit zaměstnancům tržní mzdu a je obrácenou stranou hrozby výpovědí, kterou má v rukách zaměstnavatel proti zaměstnancům. „Správným fungováním" rozhodně nerozumím zasahování odborů do řízení a kontroly zaměstnavatelské společnosti. První věci rozumět za určitých podmínek odbory mohou, druhé za žádných podmínek rozumět nemohou. Bylo-li by tomu jinak, tak odboráři sami podnikají anebo si je k řízení někdo najme bez toho aby museli být v odborech.
Dále někteří z komentátorů uváděli, že pracovat za minimální mzdu je velmi bídné a „komu by se takovou práci chtělo přijmout". Je to celkem jedno, pokud takovou práci někdo dobrovolně přijme, stát mu v tom nemá bránit. Pracovat za nízkou mzdu znamená pro mnoho lidí daleko více než jen příplatek k dávkám v nezaměstnanosti. Práce jim dodává sebeúctu a perspektivu.
Jak patrno, minimální mzda chudým buď nepomáhá anebo pomáhá některým za cenu zhoršení údělu ostatních. Minimální mzda významné skupině obyvatel brání pracovat za „spravedlivou odměnu" a udržuje je v chudobě. „Spravedlivá odměna" a „minimální mzda" jsou kategorie, které stojí ve vzájemném rozporu a je k diskusi zda by minimální mzda neměla být (nejméně z tohoto důvodu) zrušena. Nemyslím, že je minimální mzda naplněním práva na „spravedlivou odměnu" ale spíše jeho popřením.
