Skoro se mi nechce věřit, že nikdo v této zemi, politiky, ekonomy a novináře nevyjímaje, nečte údaje, které publikuje ministerstvo financí. Ani sám příslušný ministr. ”To jsou výpadky, které si Česká republika nemůže dovolit” nechal se slyšet Sobotka na adresu návrhu ODS poskytnout živnostníkům jednoroční daňové prázdniny rozložené do celého volebního období. Podobně reagovali někteří analytici.

Jaká je skutečnost? V roce 2004 činilo inkaso státního rozpočtu z této daně něco přes 12 miliard korun, v roce loňském necelých čtrnáct. Když tuto sumu vydělíme čtyřmi, dostaneme částku, která je zcela určitě schopna “zruinovat” státní rozpočet chlubící se téměř celým jedním biliónem, tedy tisícem miliard korun. Námi avizovaný výpadek ve výši dvaceti miliard v průběhu čtyř let je tak více než poctivým odhadem zahrnujícím i očekávaný růst. Navíc ostatní opatření jsou jednoznačně pozitivním stimulem, který umožní zvýšit výkon tohoto segmentu hospodářství. Není malý, vždyť vytváří více než polovinu HDP a ještě větší díl zaměstnanosti.

”Spojovat ekonomické opatření s volebním cyklem vyznívá jako populismus, který se autoři ani nenamáhají skrýt” píše komentátor Michal Kučera v pátečních Lidových novinách. Nu, populismus. Zajímavé, že daleko dramatičtější výhody a podbízení se jiným skupinám podnikatelů je hodnoceno jako správná a rozumná politika. Mám samozřejmě na mysli investiční pobídky. Podle údajů, které nedávno proběhly tiskem, věnovaly všechny socialistické vlády až 100 miliard korun na nejrůznějších pobídkách, úlevách,dotacích a – daňových prázdninách velkým, pokud možno zahraničním firmám. Ve srovnání s tím je mnou navrhovaná částka téměř nedůstojná. Ti malí by takovou štědrou ruku asi i skousli, kdyby je vláda nelikvidovala jako kulaky. Ale ona stejnou měrou, kterou rozdávala jedněm, brala druhým. Registrační pokladny, zvýšení vyměřovacího základu a trumf přes celý talón, minimální daň. ”Kdo nemá na zaplacení této daně, ať raději nepodniká”, nechali se opakovaně slyšet pánové Špidla, Sobotka a Škromach. Nic více diskriminujícího tato země nezažila. Snad ani komunisté nevymysleli povinnost platit daň z něčeho, co nemám.

Je snad pracovní místo, které vytvoří živnostník, ať už zaměstná sám sebe, nebo své spoluobčany, horší než to, které takzvaně vytvářejí vlády a vybraní investoři? Ano, je horší. Je horší o to, že se politici nemohou u toho předvádět před novináři při poklepávání pozlacenými kladívky na základní kámen fabriky, kterou oni s vyhrnutými rukávy zařídili pro lepší zítřky svého lidu. Není u toho raut a nedá se to omílat ještě léta v televizi. Toto je čirý populismus, ne snaha alespoň něco vrátit těm, kteří ze svých daní platili tyto trachtace.

Z mého pohledu jde proto spíše o velmi malou, navíc jednorázovou satisfakci za ústrky, které drobní živnostníci museli snášet po celou dobu vlády ČSSD.

Námi navrhovaných dalších čtrnáct bodů jak ulehčit život živnostníkům, kteří se stali vymírajícím druhem, je jen pouhou snahou vrátit podmínky pro tento způsob obživy do normálních kolejí. Co je na tom ”velkolepého”nebo ”nereálného”, jak píše Michal Kučera, nevím. Vždyť také polovina z nich jsou obyčejným závazkem zrušit revoluční nápady socialistů, pro které je ideální společností ta, ve které neexistuje nikdo, kdo po státu nic nechce. Tedy ne, jednu věc by takový bloud živnostnický hrozně rád, totiž aby mu stát dal pokoj.