Mladoboleslavští odboráři stávkovali, a vytvořili tak šéfům Škody Auto jakési alibi, kterým lze obhájit navýšení platů před vedením koncernu. Počty jsou jednoduché. Je to posouzení výše ztrát.

Na jedné straně ztráta zisku ze zastavení výroby a snížení příjmů lidí z vedení, jejichž platy jsou na výši zisku závislé. Na druhé straně reálné zvýšení mzdových nákladů.

Prezident Klaus vzpomíná

Sleduje-li člověk emotivní debatu, která se v souvislosti se stávkou v médiích objevila, je žádoucí se od ní oprostit a usilovat o racionální pohled na celou záležitost.

Zastavení výroby automobilů v Mladé Boleslavi prozatím nehrozí, a to hned z několika důvodů. Škoda Auto je tak úspěšná v rámci koncernu, že i po zvýšení platů bude vykazovat "dostatečný" zisk a mzdové náklady se zdaleka ani nepřiblíží nákladům v ostatních sesterských firmách. Lze naopak očekávat, že vedení firmy zesílí tlak na zvýšení produktivity a s tím spojené snižování počtu zaměstnanců. Zvýšení platů bude pro vedení pádným důvodem. Mnozí zaměstnanci si tuto skutečnost jasně uvědomují a ze současných kroků odborů zrovna nejásají.

Proti zastavení výroby hovoří i fakt, že do automobilky přicházely a dále přicházejí nemalé investice, které se musí nejen vrátit, ale i přinést zisky. A s těmi lze i po navýšení mezd počítat.

Škodováci však paradoxně léta "doplácejí" na skutečnost, že prodej automobilky byl jedním z mála úspěšných privatizačních projektů v naší zemi. Ještě v době kdy stát byl většinovým vlastníkem mladoboleslavského podniku, tlačila vláda na to, aby nebyly zvyšovány mzdy. Výrok, který prezident Klaus pronesl při nedávné návštěvě automobilky, byl tak jen připomenutím doby, kdy byl ještě premiérem.

A je třeba mimochodem říci, že taková slova byla od hlavy státu nepatřičná. Celá věc je především záležitostí soukromé firmy a jejích odborů a prezident do ní - ani rétoricky - nemá co zasahovat.

Vraťme se však ještě do privatizačních časů. Oficiální odůvodnění nesouhlasu s růstem mezd - která se tehdy objevovala - byla stejná jako dnes: mělo by to nepříznivý vliv na ekonomickou stabilitu regionu i na ekonomiku celé země.

Pravda však byla docela jiná, prostá. Většina průmyslu prošla privatizací, která ani zdaleka nebyla tak úspěšná jako v případě Škodovky. Nebylo tedy "politicky vhodné", aby se ukázalo, že zatímco prodej automobilky se zdařil, jinde to dopadlo hůře.

Zatímco firmy, které prošly jiným druhem privatizace než vstupem strategického partnera, v lepším případě stagnovaly, mladoboleslavská automobilka prosperovala.

Pozitivní lavina

Dopady stabilně prosperující firmy a platová úroveň škodováků přinesly regionu i státu nesporně pozitivní impulzy. Došlo k "nabalení" dalších dodavatelských firem, v regionu paradoxně klesly ceny běžného zboží, protože vznikla konkurence obchodních řetězců a jejich vysoký obrat tuto skutečnost způsobil.

Stát si pak bohatě pomohl z vybraných daní. Především u daní odváděných za zaměstnance, které plní erár stabilně každý měsíc. V regionu se otevřel prostor pro podnikání v dalších službách, nastal stavební boom a nezaměstnanost klesla na velmi nízkou úroveň.

Na druhé straně stoupla cena nemovitostí, především bytů, a vzrostla i výše nájmů na černém trhu. Ale to už je jiný problém, který souvisí s tím, že náš stát dlouhá léta reguloval nájemné a nevytvořil smysluplnou bytovou koncepci.

Pracující v automobilce si nakonec platově určitě polepší, a co se jinak stane? Troufám si říci, že nic fatálně negativního. Ani pro region, ani pro stát.

HN, 19.4.2007

Autor je prvním místopředsedou středočeské organizace SNK ED