Hovoří tak v podstatě o jevu, který je v ekonomické teorii znám jako tzv. paradox spořivosti, jenž vysvětluje, že rozhodnutí celé společnosti k větším úsporám vede ve skutečnosti k menším úsporám. A to z důvodu, že větší úspory znamenají menší spotřebu a ta pak snižuje agregátní poptávku, což vede k nižšímu objemu investic, nižším důchodům a konečně také k nižším úsporám a tedy k celkovému reálnému ekonomickému poklesu.

Během studií na VŠ mne zaujala miniglosa vyučujícího profesora: “Šetří-li jeden člověk, je to ctnost, šetří-li všichni, je to tragédie.“

Přenesu-li se do reality ČR, tak se nemohu zbavit dojmu, že chystané kroky nové vlády představují příliš mnoho reformních změn ve formě škrtů na výdajové straně najednou. Možná by bylo lepší škrtat postupně tak, aby si hospodářství na nově implementované vestavěné stabilizátory dokázalo plynule zvykat a reagovat.

Krom plošného snížení výdajů se chystá také zpoplatnění služeb, které mnozí ještě donedávna považovali za veřejné statky. Například zavádění školného na veřejných školách (školné na soukromých VŠ je logickou samozřejmostí), pokud tedy budeme považovat široce dostupné bezplatné vzdělání za druh veřejného statku. Přijde-li rodina o celé nebo třeba jen o část svých příspěvků na dítě nebo bydlení, bude prostě ze svých příjmů platit jen nezbytné výdaje a na studium už nemusí zůstat. Mezera mezi omezením příjmů a zvýšením výdajů způsobí, že ty peníze prostě někde budou chybět. Argument, že si uchazeči o studium mohou na ně vydělat brigádami, není vzhledem k nedostatečně velké nabídce pracovních příležitostí silný.

Jako druhý příklad volím poplatky za pobyt v nemocnici, které mají být ve výši 100 Kč za den. Navíc, mám-li si zahrát na prognostika, nemám potíž představit si, že částka v této výši dlouho nezůstane. Vyloženě „šoková terapie“ může obzvláště finančně slabší jedince vyloučit ze spotřeby a využití nemocničních služeb. Pokud vezmeme v úvahu, že typickým žadatelem o dlouhodobý pobyt na nemocničním lůžku je důchodce s důchodem řekněme 9000 Kč, shodneme se možná, že mu při poplatku 100 Kč/den moc peněz už nezbude a zmíněný denní poplatek určitě nebude jeho jediným nezbytným měsíčním výdajem. Budou pak dlouhodobě staří lidé umírat bez jakékoliv pomoci doma? Pokud ovšem budeme považovat skupinu důchodců za ve volbách poraženou armádu, tak pak s nimi lze uspořádat malý „norimberský proces“. Vzpomínám si na komediální seriál Dinosauři, který běžel v TV někdy v první polovině 90. let a v jednom díle každého dinosauřího seniora přivedli ke skále a zkopli ho z ní. Na památku si jeho děti celý skok až na dno propasti nahrávaly na video. Tehdy jsem se tomu hodně smál.

Úspory v takovém rozsahu tedy sice sníží sumu státních výdajů, ale nepřinesou nějaké vyšší výnosy plynoucí z vyšší spotřeby. Můžeme se tak ekonomicky dostat prostě jen o „level“ níž. Možná ještě horší varianta může nastat, rozhodnou-li se domácnosti kompenzovat výpadek v transferových platbách či v případě poklesů mezd (ve státní správě) svým vlastním zadlužením. Poklesu životní úrovně se totiž dost špatně přivyká. Ale to je již přílišné spekulování.

miroslavuhlir@centrum.cz