Jestliže bereme jako hlavní faktor a nebezpečí krize nezaměstnanost a vysokou nezaměstnaností je krize obviňována, kam se podíváte, pak, vezmeme-li pravítko na dole uvedený graf, dojdeme k následujícím závěrům:

- V Česku máme krizi nepřetržitěod roku 1998, ale jaksi jsme se o tom dozvěděli až koncem minulého roku. Jsme jenom psychicky zmateni z okolního světa a zkrátka jsme trochu podlehli tlaku médií, takže nám to dříve nestačilo dojít.

- Aneb: v Česku jsme na tom nejlépe od roku 1998, ale to, že jsme dobří je samozřejmost, kterou si netřeba připomínat.

- Jaksi neumíme porovnávat minulost se současností, jsme natolik zabráni do tvorby hodnot, že nestíháme zohledňovat statistické údaje, tedy pokud věříme, že jsou korektní.

Zdroj: www.kurzy.cz/makroekonomika/nezamestnanost

- Krize se krizí začne nazývat, až když nás na to upozorní okolní svět, neboť jsme na krizi zvyklí a připravení a můžeme okolní svět poučit o tom, co s tím, jenom kdyby se okolní svět obtěžoval včas zeptat, jak z toho ven. Prostě psychicky: pracovat a žít. A neuvažovat nad tím, jak na tom vydělat.

- Jelikož žijeme v globálním světě, musíme se tudíž solidárně připojit k tvrzení, že krize je i u nás. Jinak by to samozřejmě nebylo fér a zároveň bychom si nemohli stěžovat na to, že jsme na tom stejně špatně jako okolní svět. Tedy vlastně stejně dobře jako před okamžikem, než nás okolní svět upozornil, že jsme na tom také špatně.

- Když jsme si v roce 1991 stěžovali na ztrátu jistot a zvyšující se nezaměstnanost, ještě jsme netušili, jak dobře na tom jsme. Ale to se většinou zjistí až později. Otázkou je, co budeme říkat za dvacet let.

- Šrotovné, obskurní fínanční balíčky atd.. odůvodněné krizí jsme dříve neaplikovali, zřejmě proto, že „nebyla“ krize, tudíž k tomu nebyl důvod a peníze byly rozdělovány poslanci podle toho, kde zrovna náhodou kandidovali.

- Jsou jenom dvě možnosti jak z toho ven: buď posílit vědomí veřejnosti o statistických datech, nebo zrušit statistický úřad. Možná je ještě třetí možnost: snažit se více pochopit, nakolik je krize o pravém stavu věcí, nakolik jsme ovlivněni okolím, zdravým rozumem a médii. Podle uvedeného grafu je jasné, že Česko je v krizi už 11 let a mělo být objektem péče OSN, EU, Lékaři bez hranic a dalších organizací, z čehož vyplývá, že humanitární pomoc šla opět na jiná místa, než měla. Jenže jelikož Česko leží geograficky špatně, musíme si z toho pomoci, jako vždycky, sami. Nic jiného nás ostatně nečeká ani v budoucnosti.