Neviditelný pes

EKONOMIKA: Krize odpovědnosti

25.4.2009

Finanční krize, finančně ekonomická krize, úvěrová krize… Těch pojmenování je bezpočet, právě tak jako více či méně výstižných a objektivních rozborů směřujících k odhalení okamžiku, kdy to všechno začalo, proč se tak stalo a jak z toho ven.

Kdo to způsobil, už není tak atraktivní téma. Závěry analýz obsahují doporučení anebo rady co s tím a jak dál a končí obyčejně mysteriózním závěrem, že je třeba prohnilý kapitalistický konzum a zlaté tele nahradit duchovnem, vírou, ideály a vizemi. Nechybějí ani defétistické věštby, které tvrdí. že jde o fatální selhání kapitalismu jako systému, které povede k jeho neodvratnému konci (sic!).

Jestliže by kapitalismus skončil, nebyl by to důsledek selhání systému, ale jedině a především selhání politiků.

Celá světová finančně ekonomická a úvěrová krize není nic jiného, nežli důsledek chybných a neuvěřitelně neodpovědných politických rozhodnutí a nepochopitelné neschopnosti korekce postupně vznikajících problémů, které ve finále vedly ke stavu, kdy světové finanční instituce, státy a následně i podnikatelské korporace „reálné ekonomiky“ stály před bankrotem.

Současná krize je důsledkem dlouhotrvající krize odpovědnosti. Jen totální neodpovědnost totiž může vést k investicím, které jsou ve skutečnosti jakousi sázkou do velmi, ale velmi nejistého kolotoče obchodů na finančních trzích, či lépe řečeno investicí do hazardu, o kterém je jasné na 99%, že povede k totálnímu neúspěchu - (v tomto případě bankrotu). Co jiného jsou gigantické obchody s nesplácenými dluhy, například?!

Každá pohádka o rybářovi začíná slovy : žil, byl jeden chudý rybář… O absurditě počínání, které vedlo ke krizi svědčí jako modelový příklad Island. Kus, či lépe kousek údajně divukrásné přírody, pro jiného pak drsné severské pustiny s gejzíry a ledovci, kde hlavním bohatstvím a zdrojem obživy obyvatelstva je tradičně rybolov. Tento ostrov relativně chudých rybářů se stal doslova chrámem obrovského hospodářského boomu s globálním dopadem. O akcie islandských bank, finančních fondů a ostatních institucí podnikajících „ve finančnictví“ stály světové renomované finanční instituce, soukromí investoři i státy a na Island výměnou za jejich potištěné papíry (rozuměj „cenné“) proudil kapitál z celého světa. Islandská domácí měna trhala veškeré myslitelné rekordy a byla tak silná, že všeobecně zbohatnuvší Islanďané si půjčovali, kdy si zamanuli, s oblibou v cizích měnách (eurech, jenech, švýcarských francích, o americkém dolaru nemluvě), neboť to pro ně bylo levnější. Islandské banky a finanční instituce investovaly zejména na americkém finančním trhu. Nafouknuté bubliny, chiméry a eskamotáže finančních kšeftsmanů doplněné kvůli zdání racionality matematickými modely, které měly dokumentovat ty skvělé vyhlídky a neomezené zisky investorů, doslova ochromily zdravý rozum. Pustý ostrov se svým relativně nepříliš početným obyvatelstvem se stal rájem na zemi. Až to bylo samotným Islanďanům časem podezřelé, kde se to bohatství, prosperita a neuvěřitelně vysoká životní úroveň doprovázená vlnou imigrace zahraničních zájemců o práci a pochopitelně také o rychlé zbohatnutí vlastně bere.

Krize přinesla rozuzlení – Island je opět ostrov s gejzíry a ledovci, hlavním živobytím obyvatel je opět rybolov a zpracovatelský rybný průmysl. Islandské banky zkrachovaly. Islandské fondy skončily a jejich akcie bylo možné bez výčitek svědomí hodit do ohně. Měly cenu zlámané grešle. Islandskou měnu svět nepřijímá. Je bezcenná. Imigranti se vypařili následováni mnohými rodilými Islanďany, neboť s dopadem do drsné skutečnosti přišel i státní bankrot, bubliny splaskly, matematické modely se ukázaly být konstrukcemi o ničem a obludně zadlužený ostrůvek začíná od nuly. Na první pohled není nic vidět. Život jde dál. Díky ohromným půjčkám poskytnutým mezinárodními korporacemi.

Sami Islanďané už dnes pochybují, že půjčky někdy splatí. Podaří-li se zaplatit jen malá část, bude to úspěch.

Nezodpovědnost doprovázená nesoudností, chamtivostí a arogancí vůči elementárním ekonomickým zákonům, může spustit takový kolotoč finančního hazardu, kdy slovíčko riziko je velmi decentní pojmenování věcí

Ohromná kvanta levných peněz půjčených vládami na čestné slovo („pumpovanými do ekonomiky“, jak se píše v novinách) zvyšují poptávku, a tedy „hodnotu“ věcí do absurdity a deformují trh a jeho funkce. Proto může mít například vybydlený družstevní byt v 50 let starém paneláku tržní cenu 2 miliony Kč, ačkoliv selský rozum říká, že by byl za 300 tisíc drahý.

Absurdárium totiž pokračuje. Vlády ve snaze „čelit“ problémům (tu naši nevyjímaje) vyrážejí klín klínem a snaží se o nemožné. Potlačit, omezit a zabránit fungování přirozených nástrojů a funkcí ekonomiky státními zásahy. Tenhle experiment, bude-li proveden bez odpovědnosti, racionality a v duchu hesla poručíme větru, dešti, je cesta do pekel. Ekonomická rovnováha se nastolí sama a jelikož není, kdo by půjčil světu, svět začne od nuly s prázdnou kapsou. Anebo nás čeká svět tvrdé státní reglementace. A ta končí chudobou, poukázkami na jídlo a bodovým systémem na ošacení pro obyvatele na rok. Poukázky mohou mít pochopitelně i podobu bankovek. Za milion peněz krabička zápalek. I to už tady jednou bylo.

Krize odpovědnosti je vždycky doprovázena iluzemi. Neodpovědnost spojená s vytvářením iluzí o tom, že nesplácené dluhy generují ve správných rukou bohatství - to byla hlavní příčina krize.

Nejstrašnější je, že východisko z krize je opět spojeno s vytvářením iluzí, navíc doprovázeným krizí důvěry. Je to samozřejmá reakce na stav, kdy se naopak věřilo kdečemu. Nikdo nevěří ničemu a nikomu. Ale iluze fungují. Je po nich poptávka. Iluze vyhrávají volby. Pan prezident Obama je toho živoucím příkladem. Politici, kteří už (ne)jednou velmi zklamali, dnes mají v rukou rozhodnutí o východiscích z krize. Ale také o výsledcích anebo koncích, ke kterým to povede.

Svět je zvyklý životu na dluh. Světová finanční krize se řeší opět gigantickými dluhy, a to enormním zadlužením států a jejich obyvatel na generace dopředu. Dočkáme se výrazné změny světového pořádku, kdy si budeme říkat, že dobře už bylo – to v případě neúspěchu, anebo se po nezbytné katarzi vrátíme ke kořenům kapitalismu?

Toxická aktiva, kterých je dnes plný celý svět, totiž svým jedem okamžitě napouštějí i ty zbrusu nové bankovky, které chrlí rotačky pro centrální banky světových ekonomik, aby nastartovaly konec krize...

A propos…. islandskému vábení neodolaly ani české banky a přišly tam o stovky milionů.



zpět na článek