Je to už velmi dávno, co jsem v rámci svého postgraduálního studia na VŠCHT dostal za úkol zpracovat téma VKK (Všeobecná krize kapitalismu). Protože bez marxismu-leninismu nemohl vystudovat v oněch dobách nikdo, musel jsem se tím úkolem nějak „poprat“. V knihovně VŠCHT jsem objevil s touto problematikou jakási skripta, která měla bratru 200 stránek hustého textu. V první chvíli jsem se studia skript zalekl, po několika stránkách jsem pochopil, že ona skripta napsal zase nějaký „sabotér“ marxismu-leninismu, neb to byl naprosto nesmyslný kompilát výroků a stanovisek. Pak mne napadl spásný nápad jak se s VKK vypořádám. Protože jsem měl zadánu minimální délku práce na dvacet stránek, opsal jsem postupně doslova každou desátou stránku skript. Vznikl tak neuvěřitelný blábol, na němž bylo zajímavé snad jen to, že stránky na sebe navazovaly právě tak logicky jako v originálu skript. O všeobecné krizi kapitalismu tak něco vím. Soudružka docentka se tehdy k mé práci vyjádřila tak, že jsem úkol ne zcela splnil, a kladla mi na srdce, že jí musím určitě ještě dodat jakousi opravu, nicméně zápočet mi dala a já ji pak už neviděl.

Dnes máme to štěstí, že krizi kapitalismu zažíváme tak říkajíc on-line. To, že dnes krachují velké americké investiční banky, je známé. Mnohem zajímavější je ale reakce politiků na poslední události. V USA se demokraté pokoušejí z krize na Wall Street vytlouci pro sebe politický kapitál. Náhoda či osud tomu chtěly, že se hledá řešení této krize několik týdnů před prezidentskými volbami. Předsedkyně sněmovny reprezentantů amerického kongresu tak údajně svým, podle některých komentátorů „dryjáčnickým“ projevem znechutila řadu republikánských kongresmanů, původně rozhodnutých hlasovat pro záchranný Bushův program. V dolní komoře Kongresu tak plán neprošel. Po úpravách byl nakonec schválen v senátu a bude se v pozměněné podobě ve sněmovně reprezentantů schvalovat v pátek 3. 10. 2008.

V našich zeměpisných šířkách jsme zatím podle všech dostupných informací mimo nebezpečí, protože naše banky prošly „ozdravnou kůrou“ (sanačním programem) na konci devadesátých let a jsou dnes v dobrém stavu. Naši komunisté nejsou překvapeni, neboť oni mají stále tezi o všeobecné krizi kapitalismu ve svém programu. Jsou tedy těmi chytrými, protože na jejich slova zase jednou došlo. Čeští socialisté reagují podobně. Je to podle nich důkaz „konce jednoho druhu kapitalismu“ a nyní musí začít a začne éra zvýšené kontroly a regulace trhu. Obhájci trhu s co nejmenším vlivem státu jsou v defenzívě. Je tedy skutečně čas vrátit se k centrálnímu plánování a jeho centrální plánovací komisi?

Západní svět po americké hypoteční a následné finanční krizi bezesporu ekonomicky zakolísal. Seriózní analýzy ukazují nikoli na absenci regulačních mechanismů, ale na jejich nedostatečnou funkci, tj. absenci kritického pohledu na nové finanční deriváty. Trochu to připomíná situaci počátku kapitalismu u nás po pádu „tábora socialismu“. Transformaci české ekonomiky na nové tržní podmínky bylo mimo jiné vytýkáno to, že „předběhla“ zákonný rámec, což vedlo ke zlodějinám, pro které Miloš Zeman vymyslel nový terminus technicus „tunelování“. Jestliže vyjdeme z teze, že současná krize má svůj počátek v poskytování půjček těm, kteří na jejich splácení neměli dostatečné příjmy, prodej těchto obtížně vymahatelných půjček na mezibankovním trhu za nereálné ceny byl svérázný příspěvek amerických tunelářů světové ekonomice.

Přesto neobstojí, ani v konfrontaci s dnešními problémy západního světa, teze o nutnosti přejít k socialismu. Nejrychleji rostoucí světová ekonomika Číny je příkladem toho, co dokáže kapitalismus (dokonce bez sociálního, zdravotního a důchodového zajištění). Že si Čína stále ještě říká lidová republika, je úsměvný anachronismus. Veškeré ekonomiky současnosti, které jsou založeny na zestátnění, jsou naopak v hlubokých problémech, které se s nynější krizí západního světa nedají vůbec poměřovat. Kromě absence dodržování základních lidských práv (Severní Korea, Kuba, Zimbabwe, Barma) jde v těchto státech doslova o život. Státy, zejména Jižní Ameriky, které mají rázně do socialismu nakročeno, zejména Venezuela, Bolívie, čeká bohužel podobný osud.

Dnešní finanční krize je podle všeho příležitostí k tomu, aby si západní svět uvědomil, že základem prosperity je činnost reálné ekonomiky, tj. výroba. Na burze lze během dne vydělat i prodělat velké peníze. To je principem svobodného trhu. Co kapitalismus ohrožuje v jeho základě, nejsou pády a vzestupu cen akcií na burze, ale lhaní o hodnotě základního stavebního kamene kapitalismu - kapitálu.