Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Je práce vytvářející hodnoty a práce umělá, samoúčelná či dokonce v širším pohledu společnosti i Zemi škodící. Kdyby se, nejlépe nějakým císařským dekretem, ona druhá práce zakázala, byl by takový přebytek lidí, že by jeden každý, příslušně zorganisovaný, zastal všechnu práci pravděpodobně i za méně než za oněch patnáct hodin.

Jo. Snížit osazenstvo Parlamentu na polovinu nebo čtvrtinu, zavést přímý volební systém a ústavním zákonem parlamentu zakázat produkovat další a další legislativní výplody/paskvily, resp. povolit až po předchozím zrušení těch stávajících. Ta zbytečná práce je důsledkem aktivit Parlamentu a vlády.

Dnešní zpráva. Cituji:

"... Intel má ve Spojených státech tři továrny: ve městě Rio Rancho v Novém Mexiku, v Hillsboro v Oregonu a ve městě Chandler v Arizoně. V první jmenované Intel vynaloží finance na podporu technologie pouzdření čipů. Díky investici tam vznikne 700 nových pracovních míst. ..."

Komentář:

O délce pracovního týdne se tam nehovoří.

Tak proč jsi to sem nacpal, troubo?

Dovolil bych si upozornit, že ještě před Fordem zavedl 8 hodinovu pracovní dobu Ernst Abbé - spolumajitel optické firmy Zeiss

Tři krátké poznámky (ke zkrácené pracovní době).

1. Zákazník si v tržní ekonomice (za své pracně vydělané peníze) nekupuje výrobek jen proto, že na něm bylo odpracováno více hodin.

Ach ti ekonomové 21. století!

2. Zákazník si v tržní ekonomice (za své pracně vydělané peníze) nekupuje výrobek jen proto, že při jeho tvorbě bylo použito více vědeckých citací.

Ach ti vědci 21. století!

3. Technologická revoluce sama o sobě k redukci či (dokonce) eliminaci pracovní doby nestačí. Technologickou revoluci musí nutně doprovodit sociální revoluce. Proč? Dobrovolně ke změně nedojde!

Co je to zase za naprosto nesmyslný blábol, ty naše malá hloupoučká UI?

To už je skoro jak za socialismu, kdy někteří nepracovali ani dvě hodiny denně, placeni ale byli za osm. Práce z domova by také byla fajn. Třeba pro instalatéry, zedníky, opraváře a možná i popeláře. Ti by vám na dálku radili, jak závadu opravit, kam odvézt odpad a jak postavit zeď. To může platit jen pro pár vyvolených, rozhodně ale ne pro státní úředníky. Zrovna mě napadá, jab by mohl chirurg po telefonu provádět transplantaci srdce. Obzvlášť když pacient tou dobou je v narkóze.

Někde to lze, někde nelze.

A už vůbec to není buď a nebo. Ono i většina práce u počítače, pokud není vysloveně nezávislá na okolí (napadá mě jedině účetnictví) předpokládá nějakou interakci s okolím. Osobně dělám projektanta - většinu času opravdu strávím u počítače, ale taky jezdím na stavby, na průzkumy, koordinace s kolegy ("tudy nepovede kanál, protože tudy vede elektřina") je občas také nejefektivnější při osobním jednání aneb představte si, jak s manželkou po telefonu řešíte, jak bude vypadat nová kuchyňská linka. Ne že by to nešlo, ale slova jako "tady" a "tam " v telefonu nic moc neznamenají.

Budeme při kratší pracovní době konkurenceschopní? Přežijí to firmy? Budeme schopni něco světu nabízet? Čím budeme platit, pokud budeme chtít dovážet? Prací státního aparátu těžko. Jak si na tu přebujelou státní byrokracii vyděláme? Těchto pár praktických otázek bychom měli zodpovědět, než budeme fantazírovat.

Autor zapomíná na provázanost našich zákonů o pracovní době a zákonů o pojištění. Aby se vám započítala odpracovaná doba do důchodu stejně jako ostatním, musíte být v práci stejně jako ostatní. Nelze být zaměstnaný měsíc, vydělat si na pár let, těch pár se válet a čekat, že budete mít stejný důchod jako ostatní. I když na daních zaplatíte stejně. I proto u nás nefungují zkrácené úvazky a mnoho jiných věcí. Otázka je, zda je to špatně. Makat je třeba...

No, a než čtyřikát osm, co takhle pětkrát šest? Prostě dělat po-pá, ale šestihodinové směny? Odpadly by tak nucené pauzy na oběd (po kterých, co si budeme povídat, stejně následovalo kafíčko a pokec, že? Tedy alespoň někde), denně o dvě hodiny míň by se v podniku svítilo, splachovalo, amortizovalo...

Autor se nezmínil ani slovem o skutečnosti, že nejméně polovinu pracovní doby vyděláváme na přebujelý stát. 4 hodiny denně by nám k zachování existence stačily i dnes (ale včetně víkendů!), stejně jako v době kamenné. A kdo chce mít víc, může pracovat od nevidím do nevidím.

Potíž je už dnes v tom, že kdo chce víc a pracovat přesčas i ve dnech pracovního volna, klidu a o svátcích, odbory mu to prostřednictvím prolobovaných omezení v Zákoníku práce nedovolí. Zaměstnavatel má strach, že kdyby práci přes roční limit překročil a vyšťourala by to státní kontrola, zaplatil by vysokou pokutu...

Máme na vybranou? Většina z nás ne. Zvláště pak zaměstnanci, kterým určuje režim zaměstnavatel a Zákoník práce...

Takže otázkou je, zda chceme socialismus nebo svobodu. Socialismus nám přinese jenom bídu a závist. A pro některé možná sladký bezstarostný život na cizí účet. No nehoďte jim to tam při volbách, za koblihu nebo párek s pivem zdarma... Po volbách vám je zdraží, aby vás zase nepřišlo tak moc lacino...