Pro výpočet ekonomického růstu v meziročním srovnání lze použít tři metody. Těmi jsou důchodová, produktová a výdajová metoda. Použitím kterékoli z nich se musí dojít vždy ke stejnému výsledku. Pro svůj způsob výpočtu je nejhojněji používanou poslední zmíněná, tedy metoda výdajová. Ta v sobě zahrnuje součet 4 proměnných, kterými jsou spotřeba domácností neboli soukromá spotřeba (private Consumption), hrubé soukromé investice (gross private domestic Investment), vládní výdaje na zboží a služby (Government purchases of goods and services) a čistý vývoz, který je rozdílem mezi exportem a importem (Net eXport). Proto pokud dovoz do země převyšuje její vývoz, je čistý vývoz záporným číslem. Dostaneme tedy výsledný vzorec HDP = C + I + G + NX. Právě G stojí za tímto na první pohled úžasným růstem, čili „vhozením“ likvidity do ekonomiky lze vyrobit růst konečného produktu, ale nejedná se o nic jiného než o tzv. peněžní iluzi. Obdobného výsledku by dosáhlo i české hospodářství, kdyby někoho z vládnoucích napadlo emitovat nových 100 mld. Kč a dát je lidově řečeno „do frcu“.

Kdyby byly tahouny růstu především investiční výdaje, které značí obnovu a tvorbu nového reálného bohatství spjatého s tvorbou a potřebou nových pracovních míst, nemohla by US ekonomika vykazovat nezaměstnanost okolo 10 %. Rostoucí ukazatel soukromé spotřeby by pak signalizoval vyšší kupní sílu obyvatel, která je pro ekonomiku také životně důležitá. Obzvláště US hospodářství je silně orientováno na masivní spotřebu. Ta však podle všeho neroste, navíc pokles indexu spotřebitelské důvěry signalizuje spíše na velké obavy, které samy o sobě budou znamenat opatrnost při utrácení a další přiškrcení ekonomiky.

Časem budou muset být veškeré finanční stimuly staženy a dojde pravděpodobně k vystřízlivění z ekonomického oživení, ke kterému už nyní dochází v zemích EU. Je možné, že zprvu nadšenými davy vítaný Obama a jeho tým odejdou zcela odmítnuti. Aneb jak se zpívá v jedné písni skupiny Mňága a Žďorp “Není kam uhnout, jen si trochu přihnout“.