Prezident Miloš Zeman vyhlásil, že do Bankovní rady ČNB chce příznivce eura. Není to dobrý nápad. Z pohledu ekonoma musím říci, že koruna je nyní podstatnou součástí našeho hospodářského systému a důležitou pákou jeho ovlivňování.

Kritériem pro křeslo v bankovní radě nemůže být členství ve fanklubu společné měny (ani naopak křeslo ve fanklubu koruny), ale jenom a pouze naprostá odbornost, znalost měnové politiky. Vhodnost nebo nevhodnost eura je otázka měnící se v čase, nikoliv věc důvěry či víry.

Je to totiž primárně ekonomický (tudíž odborný) problém. Jestliže se euro stalo politickou otázkou, a to napříč Evropou, jestliže se na odporu vůči němu či na jeho podpoře profilují politické strany, je to smutné a nemůže to směřovat k dobrým výsledkům. Ztrácí se ekonomická podstata věci.

Pokud má společnou měnu mnoho států s mnoha různě výkonnými ekonomikami, chybí každému jednomu zvlášť v jeho „ekonomické zbrojnici“ jeden důležitý nástroj – totiž kurz. Je to, jako kdyby do ringu proti zdravému boxerovi nastoupil jednoruký. A co víc, ještě s koulí na noze. Protože další podstatná zbraň, klíčová úroková sazba emisní banky, je stanovována centrálně, čili bez ohledu na situaci v jednotlivých státech. Nebo pouze částečně s ohledem na tyto skutečnosti. Navíc se ukazuje, že sazby centrálních bank jsou jako nástroj řízení měny v současném období málo efektivní.

Konstruktéři eura i jeho prvotní kritici si byli skutečnosti zásadní odlišnosti zemí eurozóny vědomi. Optimisté předpokládali, že pozitiva převládnou, tedy vynulují negativa a ještě přinesou růstový efekt. Začátek století to i naznačoval. Pesimisté tvrdili opak a nedávali společné měně mnoho roků života. Po více než deseti letech společné měny stále není jasné, na čí straně vlastně bylo pravdy více. Hospodářský růst s eurem je rozpačitý (ve skutečnost slabší, než jaký má konkurence), ale rozpad eurozóny se také nekoná (potíže s Řeckem a spol. jsou z jiného soudku, než o čem je nyní řeč).

Z naší pozice platí, že kurz je jedna z posledních a měnově prakticky poslední zbraň, kterou máme k dispozici. Sazby ČNB jsou v podstatě na nule. Diskutovat o záporné sazbě je spíše vtipné, než co jiného. Banka už déle než rok intervenuje proti kurzu a mění sílu koruny za podporu hospodářství. Má řadu kritiků, překvapivě i prezidenta – ale bylo by dobré k té kritice přidat také doporučení, co tedy banka vlastně měla a má dělat? Nic? To by byla zase země plná těch, kdo by Českou národní banku trefovali z opačné pozice. A kdybychom měli nyní euro? Budeme čekat, co vymyslí s padající a uvadající měnou bankéři v ECB. Neboť když je kurz koruny stažen dolů úmyslně a je řízen (což můžeme považovat za nevhodné, to je věc názoru), kurz eura je na tom mizerně z objektivních příčin.

Ve skutečnosti není doba vhodná k tomu, abychom uvažovali o eurozóně. Bylo by to jako si uříznout jednu ruku. A přidat si na nohu pořádnou železnou kouli. V nějakém delším výhledu jsem spíše opatrný eurooptimista, jsem přesvědčen, že náš kontinent bude mít v jakési vzdálenější budoucnosti jednu měnu. Ale to budu vetchým starcem na zaslouženém důchodu či snad roztroušenými molekulami bůhví čeho bůhví kde.