Hraběcí rady jsou takové milé připomínky minulé doby. Kníže pán či hrabě vždy dobře věděl co se má, nemá, musí či může udělat. Hlídač měl hlídat, sedlák pracovat na poli a, to hlavně, platit mu daně. Česká vláda se po více než půl roce od svého vzniku rozhodla představit svou důchodovou reformu. Vychází přitom zejména z programového prohlášení. Poprask kolem přeřazení většiny zboží do základní sazby DPH je proto zejména mediálně zajímavou disciplínou. Někdy se o tomto poprasku píše mylně jako o zásadním nesouhlasu české veřejnosti s důchodovou reformou. Řada expertů, rovněž tak i prezident, pak tento „nesouhlas“ vydávají za důkaz „špatné komunikace vlády s veřejností“.

Je proto nutné se zmínit zejména o této údajné nekomunikaci. Protože s ní operuje i náš pan prezident, zdá se, jako by to byl zásadní problém naší reformy. Pro někoho možná „chytře“, pro mne však zcela účelově, se k této kritice „nekomunikace“ přidal i poslanec Babák z VV. Ten prohlásil ve stylu padlého premiéra Topolánka, že je důchodová reforma „mrtvá“, pokud ji TOP 09 a ODS „nevysvětlí“. Chudák pan poslanec nějak pozapomněl, že by vysvětlovat měl především on sám, jako údajný ekonomický expert VV jakožto vládní strany.

Václav Klaus svou argumentaci plnou dobrých rad (pohříchu právě těch hraběcích) uvádí tím, že je důchodová reforma „evergreenem“ posledních 15 let. Tímto časovým vymezením ji Klaus zařazuje i do problémů své druhé vlády 1996-97. Pokud však jako zásadní problém vidí Klaus to, že zvýšení DPH přeřazením většiny zboží ze snížené sazby DPH do základní sazby DPH s důchodovou reformou „absolutně nesouvisí“, správně se ptá například komentátor HN, zda se nás snad Klaus snaží „ochránit“ před podvodem ze strany české vlády. Nemůže být současně pravdou to, že zvýšení DPH „nesouvisí s reformou“, když premiér Nečas garantuje převod financí získaných vyšším výběrem DPH do důchodového účtu.

Klaus možná míní něco zcela jiného. Možná se mu zdá, že prostředky na financování tak zvaného třetího pilíře důchodového systému by neměly jít ze zvýšené sazby DPH, ale z jiných zdrojů (myslí tím privatizaci státního majetku?). To je zcela jistě relevantní námitka, nicméně právě díky tomu, že na reformu důchodového systému jsme tu měli několik expertních komisí a dnes se tím zabývá i NERV, je to ne zcela čistá argumentace. Většina ekonomů, kromě expertů komunistů a neosocialistů, se dohodne na tom, že z hlediska výběru daní je lepší, pokud je většina daňových příjmů realizována prostřednictvím nepřímých daní. Přeřazením většiny zboží ze snížené do základní sazby, o kterém se rovněž mylně hovoří jako o „sjednocení DPH“, je tím správným krokem právě proto, že je to daň nepřímá. Tím druhým zásadním důvodem je pak to, že tímto krokem získá důchodový účet stálý příjem, který by v případě jednorázové privatizace čehokoli nebyl možný.

Klausovy postnámitky tak ničemu dobrému neslouží. Ohánějí se jimi zejména ti, kteří ve skutečnosti žádnou důchodovou reformu nechtějí. Ti, kteří stále věří na možnost „parametrických změn“, zejména ve zvyšování přímých plateb do důchodového systému a tím k dalšímu zdražování ceny práce. Důchodová reforma je jistě klíčovou reformou, kvůli níž má dnešní vláda smysl. To, co si v této situaci už skutečně nemůžeme dovolit je dalších patnáct let diskusí. To je totiž zaručená cesta do řecké dluhové a důchodové pasti