Dokonce i ten, kdo opravdu nemá rád Václava Klause, mu musí jednu věc přiznat. Dokáže velmi efektivně dostat svá témata do veřejné debaty a trvat na nich tak dlouho, až se projeví, že měl aspoň v něčem pravdu. Prokázalo se to při jeho kritice nedostatků v evropské demokracii i při jeho útocích na ekologické hnutí.

Klausovi je ovšem nutno také přiznat, že je schopným ekonomem, který má dobrý cit pro hospodářské poměry. Proto by patřil k nejlepším ekonomickým komentátorům v Česku, kdyby se do této kariéry pustil, pokud by nebyl vůbec nejlepším.

Z pohledu České národní banky je nepříjemné, že se tyto silné stránky bývalého prezidenta spojily při jeho kritice listopadové devizové intervence, jejíž pomocí národní banka oslabila kurz koruny. Klaus považuje intervenci za zbytečnou a argumenty o tom, že jenom oslabením koruny bylo možné zabránit deflaci, odmítá jako bezpředmětné, protože deflace ve skutečnosti nehrozí.

Vystavit konečný účet národní bance za její zásah bude možné jenom s odstupem, ovšem Klausova kritika konečnou bilanci předurčuje. Už jenom z toho důvodu, že expremiér je dobrý a navíc vlivný ekonom.

Své výtky bankéřům si přitom dobře promyslel. Prohlásil totiž, že bance o deflaci nešlo, chtěla jenom nastartovat inflaci a vyjít tak vstříc vládě. Znehodnocení peněz totiž snižuje hodnotu tuzemského dluhu a vláda nemusí hledat zdroje, jak dluhy splácet.

Pokud by inflace v nejbližších měsících opravdu zrychlila, pak budou jen dvě možnosti, jak devizovou intervenci hodnotit: buď se národní banka spletla ve své prognóze a není kompetentní, anebo není nezávislá, jak by měla být a snaží se pomoci státu.

Člověk, který je vůči Klausovi podezíravý, by mohl z jeho posledních vystoupení získat dojem, že se záměrně chová jako kazisvět. Při jiném ze svých mediálních vystoupení třeba zpochybnil převládající představu o tom, že se ekonomika začala zotavovat. Těžko přece mluvit o zlepšení, když je největší nezaměstnanost v historii. Také se jen těžko dá čekávat, že se Češi z dlouhodobé deprese znovu dostanou zvyšováním přebytků v zahraničním obchodě, když už dnes jsou přebytky rekordní.

Také v tomto směru je třeba exprezidenta podpořit. Nejde jen o to, že jeho námitky jsou přinejmenším logické. Přece musí existovat diskuse a také nelze spoléhat na jedinou kartu, i když se většině lidí zdá být opravdu silná.

Hlavní potíž tuzemské ekonomické debaty spočívá v tom, že zpravidla podporuje jeden z modelů, kterému v dané chvíli věří vládní garnitura. Většina expertů je spojena s vládou anebo s bankami, a proto jsou vzácné nezávislé hlasy, které se z většinového názoru vymykají.

Václav Klaus se tak dnes stává přinejmenším na ekonomickém poli nezávislým intelektuálem, kterým byl ještě před svým vstupem do politiky. Ve chvíli, kdy dosavadní politika vlády a České národní banky založená na podpoře exportu a snižování státního dluhu ztroskotá, anebo se jen vyčerpá, bude Česko potřebovat názory, které ve chvíli bezradnosti ukážou novou cestu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus