Výnos za postupný prodej všech akcií České pojišťovny ve výši 110 miliard korun je v tuzemsku druhou největší obchodní transakcí

To, jak dokázal Petr Kellner zhodnotit Českou pojišťovnu, je smutným vysvědčením pro stát, který při správě svých bank selhával a nakonec je prodával s velkou ztrátou a dotací z kapes daňových poplatníků. Samozřejmě banku s pojišťovnou nelze tak úplně porovnávat. Vzhledem k charakteru jejich obchodů a náročnosti na udržování likvidity měla pojišťovna mnohem více času i prostoru na vyčištění svých aktiv od postkomunistického balastu. Přesto je Kellnerův výnos za postupný prodej všech akcií pojišťovny ve výši zhruba 110 miliard korun druhou největší obchodní transakcí v Česku.

Primát zatím drží privatizace Transgasu v roce 2001 za zhruba 130 miliard korun. Český miliardář navíc prodává v čase, který není pro prodej finančních institucí právě nejvhodnější. Ví ale, co dělá, protože lepší to v dohledné době nebude.

Jinde a v jiných oborech bude ziskovost investic mnohem větší a ti, kteří jsou ochotni podstupovat větší rizika a vlastní dostatek hotovosti, mají v současnosti docela dost příležitostí udělat další životní obchod. Nejbohatší Čech tak naprosto logicky velkou část své energie i volných finančních zdrojů umísťuje v Rusku a ve východní Asii a podle dostupných zpráv se mu daří. Ruský Home Credit prudce roste a radost mu musejí dělat i další investice.

Doma je vidět především jeho angažmá v energetice spolu s finanční skupinou J&T a Danielem Křetínským. Plánované spojení slovenské společnosti SPP, kterou Energetický a průmyslový holding již ovládl, a české firmy Net4gas by bylo vlastně obnovením bývalého československého Transgasu v původní velikosti. Jde o investici jednak nákladnou a také velmi nejistou, protože klasické zdroje energie včetně zemního plynu to mají nyní v západní Evropě i v tuzemsku dost těžké kvůli stupidní zelené politice Evropské unie. Navíc energetická revoluce v USA způsobená masovým rozšířením těžby plynu a ropy z břidlic zásadně ovlivňuje ceny zemního plynu po celém světě a pochopitelně je přitom netlačí vzhůru. Kellner s Křetínským v tomto případě asi dost spoléhají na to, že ruští plynárníci budou hledat nejkratší, a tudíž i nejlevnější cestu do střední Evropy a spory s Ukrajinou spadnou pod stůl, takže se investice vyplatí. Hlavně ale nejspíše spoléhají na Kellnerův vliv na ruskou administrativu, bez jejíhož kladného postoje by byl kontrakt takového rozsahu v této době značným hazardem. To je prostě byznys plán pro zkušeného hráče s opravdu silným finančním zázemím, které čerstvý prodej České pojišťovny ještě posílí.

Atak na telekomunikační trh je oproti tomu zcela jiným žánrem. Telekomunikační firmy buď již restrukturalizací celého svého obchodního modelu procházejí, nebo do něj vstupují. Dlouho dominantní core byznys v podobě hlasových služeb je na ústupu, který by se dal označit jako panický. Vyrovnat propad datovými službami je možné jen na tak málo konkurenčních trzích, jako je ten český. V téhle podobě ale určitě dlouho nevydrží. Proto je teď právě O2 lákavým cílem pro útok žraloka typu PPF. Španělská Telefónica je kvůli tamní krizi v úzkých a něco prodávat musí. Na druhou stranu vzhledem k očekávanému vývoji trhu, který ovlivní i vstup čtvrtého operátora, za svou českou dceru už nikdy nedostane tolik peněz jako dnes, a tak se musí dohodnout na nějakém kompromisu. Zvláště když je společnost PPF ochotna jít se svou nabídkou za licenci do zdánlivě absurdních výšin a pak zatopit všem účastníkům. Znalci telekomunikačního trhu si mohou myslet cokoli, ale že to PPF v retailu opravdu umí, dokázala s Českou pojišťovnou, ale i s firmou Home Credit dost přesvědčivě. A transakce s Generali uvolňuje PPF ruce nejen z hlediska finančních rezerv, ale i z hlediska personální kapacity. Tak si chvíli počkejme a uvidíme, zda úspěch zase zplodí úspěch.