Dámy a pánové,

jak jsem už zdůrazňoval mnohokrát, Slovensko náš vzor. A protože to myslím opravdu, ale opravdu upřímně, rozhodli jsme se postavit hlubokou reformu daňového systému, kterou jsme vám slíbili v našem vládním prohlášení, ), na zbrusu novém a moderním zákonu o dani z příjmu, tak, jak to udělal můj kamarád Mikuláš. Ten dnešní, který pochází ještě z doby, kdy jsme si nevládli sami, je totiž tak složitý, že mu nerozumí ani můj ministr financí a ten, jak víte, rozumí ledasčemu. Napsat takový zákon bude samozřejmě chvilku trvat, a proto jsme pro příští rok připravili jen jubilejní 70. novelku zákona 586/1992 Sb. V ní napravíme jen největší křivdu toho dnešního, jíž je nepřiměřeně vysoké zdanění osob s vysoce nadprůměrnými příjmy. Věříme, že se nám tím také podaří dosáhnout, že daně u nás budou platit i ti bohatci, kteří dnes hledají daňový ráj jinde a erár tím nakonec nepřijde zkrátka. Ale protože nemyslíme jen na bohaté, přilepšíme trochu, ale opravdu jen trochu, všem. Na víc prostě nemáme, věřte mi.

Po něm by vystoupil Miroslav Kalousek a řekl by

Dámy a panové, bratři a sestry,

pan premiér má svatou pravdu, nejsme žádní daňoví fundamentalisti. Myslíme na vás od rána (na bohaté) do večera (na chudé,) a proto jsme se rozhodli v zájmu sociálního smíru zachovat progresivitu sazby daně z příjmu fyzických osob, ale "

- těm prvním ulehčit daňové břímě zrušením čtvrtého pásma a snížením mezní sazby ve třetím z 25 na 23 procent a "

- všem přidat čtyři stovky zvýšením slevy na dani z dnešních 600 kaček na osobu na kulatou tisícovku.

Jsem přesvědčený, kdyby oba pánové řekli zhruba toto a nemluvili o rovné dani a předvolebních slibech, vzali by levici většinu z jejích argumentů proti vládnímu návrhu, a přitom by jeho podstatu zachovali. Neboť to, jsem právě vložil Miroslavu Kalouskovi do úst, se od jeho návrhu "rovné" daně, která ve skutečnosti rovná není, liší nepatrně (viz níže). Vyžadovalo by to ovšem odvahu oprostit se od předvolební rétoriky a ideologické zaslepenosti a vzít rozum do hrsti.

Protože ovšem Topolánek je, bohužel, jen Topolánek a Kalousek je sice "jednička", ale zase jen ve sněmovní posunkové řeči svého šéfa, snaží se vláda prodávat svůj návrh zabalený do pojmu "superhrubé" mzdy a nutí tak ministra financí ke kejklím se zdaněním odvodů na sociální a zdravotní pojištění, které platí zaměstnavatel. Hodně se přitom ještě zapotí, ale to je jeho věc. Náš dnešní neskutečně složitý zákon 586 o dani z příjmu se přitom nezjednoduší, naopak bude ještě složitější. Každému nadšenci nad Kalouskovým reformním veledílem doporučuji začíst se do té hrůzy, jež vznikla díky lidové tvořivosti všech vlád a poslanců a lobbování různých zájmových skupin. Pro srovnání doporučuji nahlédnout do analogického zákona na Slovensku, jenž byl přijat 4. prosince 2003, tedy ještě před tím, než 1. ledna 2004 Dzurindova vláda spustila daňovou reformu. Tento zbrusu nový zákon (viz zde) může číst i normální člověk, ba dokonce ho i pochopit.

Protože nelze popřít skutečnost, že střední vrstva, či konkrétněji lidé s průměrnou hrubou mzdou na reformě prodělají ("vydělají" pár desítek korun na menší dani z přijmu a současně zaplatí pár stovek více na DPH), vláda ráda zdůrazňuje, jak si polepší rodiny s dětmi. Tím nás ovšem mate, neboť pro posouzení toho, jak je daňový systém progresivní či spravedlivý, je jedině správné vzít případ svobodného a bezdětného zaměstnance. Slevy na dani na děti či nepracující manželku jsou opodstatněné, ale znamenají, že daň má v těchto případech částečně charakter sociální dávky.

Nebudu zde podrobněji popisovat dnešní způsob výpočtu daně z přijmu fyzických osob, ani Kalouskův návrh, jen připomenu, že v dnešní systému je základ daně dán hrubou mzdou, od níž jsou odečteny odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnancem, jež činí 12,5 % hrubé mzdy. Superhrubá mzda obsahuje kromě hrubé mzdy i odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem dohromady. Celkovou částku, kterou stát dostává ze superhrubé mzdy na daních a odvodech budu v dalším textu nazývat "složená daň" a její výši budu vztahovat k superhrubé mzdě. Protože 1,35/0,875=1,54, znamená 15% sazba daně z příjmu fyzických osob počítaná ze superhrubé mzdy to samé jako 23,14 % sazba počítaná z dnešního základu. Připomenu ještě, že průměrná hrubá mzda je v současné době zhruba 20 000 Kč, co odpovídá superhrubé mzdě 27 000 Kč, přičemž této výše dosahuje jen asi 30% zaměstnanců. Medián hrubé mzdy, tj. její výše, kterou dosahuje právě polovina zaměstnanců, loni byla cca 15 tisíc Kč. Interval mezi mediánem a průměrnou mzdou a jeho okolí je z hlediska posuzování charakteristik daňového systému nejdůležitější. Ve svých grafech nebudu brát pro jednoduchost v úvahu zavedení horní meze ve výší čtyřnásobku průměrné hrubé mzdy, z níž platí zaměstnanci a zaměstnavatelé odvody na sociální a zdravotní pojištění.

V následujících čtyřech obrazcích je shrnuto srovnání dnešního systému (červené plné čáry) s Kalouskovým návrhem (modré plné čáry). Svislé čárkovaná úsečky znázorňují medián a průměrnou mzdu v roce 2006, vodorovné čárkované přímky znázorňují chování jednotlivých veličin pro asymptotické (tj. nekonečně velké) superhrubé mzdy. Vezměme nejdříve dva horní obrázky, na nichž je srovnání dnešního systému s Kalouskovým návrhem v širším (vlevo) i užším (vpravo) intervalu superhrubé mzdy, přičemž drtivá většina zaměstnanců se vejde do toho druhého, užšího. Z obrázků plyne několik jednoduchých, ale důležitých skutečností:

1. V dnešním i navrhovaném systému tvoří dominantní složku složené daně odvody na sociální a zdravotní pojištění.

2. Díky tomu rozdíl mezi "sazbou" složené daně (počítané jako část superhrubé mzdy) v dnešním a Kalouskovým systémem nepřekračuje nikdy 10% samotné sazby, přičemž v pásmu, kde je převážná část poplatníků, je rozdíl prakticky zanedbatelný. Jinými slovy, sazba složené daně je přibližně stejně "rovná" v dnešním i navrhovaném systému.

3. V pásmu, kde je převážná část zaměstnanců, nepovede Kalouskův systém ke snížení, ale naopak ke zvýšení progresivity sazby daně z příjmu (modrá křivka je o oblasti mezi dvěma svislými čárkovanými úsečkami a jejich bezprostředním okolí strmější než červená)!

4. Přepočteme-li rozdíl mezi červenou a modrou křivkou z procent superhrubé mzdy na koruny za měsíc, dostaneme plnou červenou lomenou křivku na obrázku vpravo dole, označenou jako "Kalouskův dárek". Minimum této křivky je pěkných 9 Kč a polepší si jimi poplatník s hrubou mzdou 20 785 Kč (odpovídající superhrubým 28 060 Kč), což je téměř přesně její dnešní průměrná hrubá mzda.

A nyní pár poznámek k reformě, jak jsem ji vložil Miroslavu Kalouskovi do úst. Její sazbě složené daně odpovídá na obrázku vlevo dole zelená křivka, označená jako "varianta 2". "Varianta 1", graficky vyznačena červenou čárkovanou křivkou (jež pro vyšší příjmy splývá s modrou Kalouskovou křivkou a pro nízké zase s dnešní červenou), se od varianty 2 liší jen tím, že při ní by se sleva na dani oproti dnešním 600 Kč nezměnila. To by byla nejjednodušší modifikace dnešního systému, ale znamenala by, že chudí by si nepolepšili ani korunu. Proto ta tisícovka slevy na dani místo 600 Kč. Rozdíl mezi výší daně z příjmu v dnešním systému a Kalouskově návrhu je na obrázku vpravo dole znázorněn plnou červenou čarou, která má minimu u oněch na obrázku neviditelných 9 Kč. Při výše popsané variantě 2 by si zaměstnanci měsíčně polepšili o částky znázorněné plnou modrou křivkou, která je opatrně štědrá i pro střední příjmovou skupinu.

Srovnáme-li modrou a zelenou křivku na obrázku vlevo dole, nevidíme žádný podstatný rozdíl. Z hlediska progresivity sazby složené daně dokonce moje varianta 2 odpovídá méně progresivní sazbě než návrh Kalouskův. A přitom zelená křivka popisuje sazbu v třípásmovém progresivním systému, zatímco modrá předstírá, že je "rovná". Reformu "po zelenu" by šlo provést v rámci existujícího zákona o dani z příjmu velmi jednoduše a aniž by vláda zbytečně provokovala levici pokřikem o rovné dani, která ve skutečnosti rovná není. Jenomže to by museli být v čele vlády a na ministerstvu financí jiní lidé, než tam jsou dnes. Třeba Dzurinda a Mikloš.