19.9.2019 | Svátek má Zita


EKONOMIKA: Kdo potřebuje ruský plyn

2.5.2014

V souvislosti s ukrajinskou politickou a ekonomickou krizí se také logicky vynořuje téma ruského plynu a evropské závislosti na jeho dodávkách. Operuje se tu se spotřebovaným množstvím, uvádějí se procenta ruského plynu, které spotřebovává ta která evropská země, a výsledkem zpravidla je konstatování výrazné ekonomické závislosti Evropy na ruských zdrojích. Z toho pak plyne, že Evropa politická má tak v ruském ohledu svázané ruce Evropou ekonomickou.

To je pravda – ale jen do jisté míry. Všechny takové a podobné analýzy totiž jakoby vycházejí ze skrytého předpokladu, že existují jakési nenahraditelné "energetické zdroje". Ve skutečnosti však neexistují žádné energetické zdroje, ale energie slunečního svitu, existuje plyn, ropa a třeba i dřevěné uhlí. Z toho ale také hned vyplývá, že jeden zdroj je nahraditelný jiným zdrojem energie, že každý zdroj má nějaký substitut. Kdyby tomu tak nebylo, nebyly by zavřeny evropské uhelné doly a jinde zase nezavírali atomové elektrárny. To samé platí ale i pro ruský plyn. Také on je nahraditelný, protože i za něj existují substituty, a dokonce třeba i přímo plyn za plyn – tedy třeba břidlicový nebo kapalný, ale ne-ruský.

Jediná, samozřejmě že ne zrovna drobná potíž, spočívá v tom, že po eventuálním vypnutí ruských plynových kohoutů, by přechod na substituční zdroje energie – od alternativních zdrojů až třeba po znovuotevření těch uhelných dolů – trval nějakou ne zcela krátkou dobu. Týdny a měsíce v jedněch případech – až po roky v případech jiných. Podstatné ale je, že to tu s větší a jinde s menší prodlevou jde. V případě úsporných opatřeních pak okamžitě.

V této souvislosti je také zvláštní, že zatímco se neustále dozvídáme, jak který stát je závislý na ruském plynu, jen výjimečně se můžeme dočíst, jak jsou naopak Rusko a příjmy státního rozpočtu závislé na jeho exportu. Lze nalézt různé údaje, ale například v roce 2011 byl ruský federální rozpočet z 54 % financován z příjmů z ropy a plynu, v roce 2013 jen exportu plynu představoval asi třináct procent příjmů z veškerého exportu. Celý export však zahrnuje i export soukromých firem, takže podíl plynu na takříkajíc "státním" exportu je ve skutečnosti daleko větší – za něj inkasovaných 67 miliard dolarů šlo v tomto případě přímo do státní pokladny.

Jestliže Evropa má za ruský plyn substituty, pak Rusko za plyn jako exportní komoditu náhrady nemá. Respektive má: může si vybrat mezi kolapsem ve výplatách důchodů, ve financování rozpočtové sféry nebo úpadkem armády a policie (bezpečnostní složky spotřebují 1/3 jeho rozpočtu).

Rusko po desetiletí profituje v podstatě jen z toho, že tu kdysi kopli do země a objevili plyn a když kopli jinde po druhé, vyvalila se ropa. Jinak nepředvedli vůbec nic: jen postavili plynovody a ropovody a otevřeli si v bankách dolarové účty. Jen a jen díky ze země tryskajícím přírodním zdrojům se předvádějí v Karlových Varech a v Cannes, skupují domy v nejdražších čtvrtích Londýna a okázale utrácejí v luxusních obchodem v Paříži. Zná ostatně někdo ruský počítač, osobní auto na západní úrovni, mobilní telefon – nebo alespoň slušné kolo ruské výroby?

Součástí jeho státního exportu je ovšem také vojenská technika a často bývá na špičkové úrovni. Historické zkušenosti s ruskými technologiemi a technikou však napovídají, že její určité procento bude nepochybně opsané a okopírované nebo v horším případě rovnou kradené. Kromě toho se světu ukazuje a prodává to lepší a nejlepší, ale jak jsou vyzbrojeni, jak bydlí, jak se stravují ty skryté statisíce ruských vojáků - jestlipak už mají aspoň ponožky místo onucí?

Úroveň té špičkové vojenské techniky je společně s výzkumem kosmu navíc potvrzením totalitářského charakteru ruské ekonomiky (a ovšem i politiky): jen v takové ekonomice lze totiž zdroje soustředit do dvou, tří oblastí a v nich se držet na špičce. Všechno ostatní, především životní úroveň většiny obyvatelstva, je ovšem se západním standardem nesrovnatelné. Kdo o tom pochybuje, nechť si zajede na ruskou vesnici. Stačí pár kilometrů od Moskvy. (Vladimír Vladimírovič má jediné štěstí, že o tom jeho občané ve většině nevědí.)

Je tu však ještě jeden ne zcela zanedbatelný problém: totiž rozsáhlá ruská plynová pátá kolona v Evropě. Ruský plyn totiž živí mnohé další: od údržbářů a dispečerů starajícím se o jeho tok, přes vrátné v kterémkoli evropském partneru Gazpromu, od výrobců trub a zařízení na jeho přepravu a skladování, až po instituce a experty na energetickou a plynovou bezpečnost v nich sedících. Neboli těch, kdo jsou zainteresováni na tom, abychom na ruském plynu skutečně závislí byli, je v Evropě dost a dost. Vzniká dokonce podezření, že nejvíce upozorňují na naši závislost – a tudíž na nutnou opatrnost ve vztahu k Rusku – právě ti, kteří jsou na něm závislí sami: ekonomicky, politicky a mnozí také nepochybně po dohodách uzavíraných šeptem po setmění.

Shrnuto: je to Rusko a nikoli Evropa, kdo je chronicky, ba chtělo by se říci notoricky závislý na plynových a ropných rourách. A jestliže Evropa na ruském plynu ve skutečnosti závislá není, nemusí se jím nechat politicky vydírat.

Když totiž položíme hlasitě otázku, kdo potřebuje ruský plyn – za chvíli se nám ozve - Rusko!

P.S. Na vysvětlenou pro čtenáře, kteří se podivovali, že komentuji ukrajinské události: v letech 1996-2002 pracovně v Moskvě, 2004-2009 Ukrajina, od října znovu 2013 Kyjev. Nejsem ovšem "usedlík".



Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.