Neviditelný pes

EKONOMIKA: Kde začít šetřit?

28.9.2007

Reformu – dá-li se to tak nazvat – nám schválili. Nejvíce diskusí se vedlo o otázce, na kterou nikdo odpověď nezná, leč kdekdo se k ní vyjadřoval: Komu se bude dařit lépe a komu hůře. Vynechávaly se ovšem diskuse o otázkách věru podstatných: Poroste ekonomika o dvě procenta, nebo o sedm procent? Bude inflace dvouprocentní, nebo pětiprocentní? A jaká bude kombinace růstu ekonomiky a růstu inflace? Podle toho se budeme mít možná všichni lépe nebo všichni hůře.

A už zcela mimo zřetel zájmu zůstávaly otázky, kde by se dalo ušetřit nejvíce, a to na nejtučnější složce státního rozpočtu, na mandatorních výdajích.

Zmíním jen dvě zajímavé skutečnosti, které jsem se dověděl v poslední době.

Mluvil jsem s člověkem, který byl před několika lety náměstkem ministra zdravotnictví. Nebudu říkat, za jaké vlády, protože to není ani trochu důležité. Do jeho agendy mimo jiné spadaly invalidní důchody. Říkal mi, že na ministerstvu se dobře vědělo, jak se v této oblasti švindluje – neoprávněně proplácené invalidní důchody připravují náš stát řádově o miliardy korun. Jenže boj s tímto jevem je prý velmi těžký. Omlouvám se všem, které bolí záda a podotýkám předem, že k těmto lidem také patřím. Nicméně od tohoto muže jsem se dověděl, že téměř polovinu invalidních důchodů dostanou lidé „na plotýnky“. Proč? Protože tam se švindlování dokazuje nejhůře.

A nyní skutečnost druhá: V jednom moravském městečku o 2 788 obyvatelích nedávno zrušili vojenský útvar, kde pracovalo 220 vojáků z povolání. Tři měsíce po zrušení útvaru jich bylo stále přes sto v zaměstnaneckém poměru, protože byli „dlouhodobě nemocní“. V místě i v okolních obcích bylo veřejným tajemstvím, že se o to postaral doktor ze sousedního městečka, který tyto „nemocenské“ ochotně psal.

Myslím, že jako křesťané bychom nemuseli ztrácet příliš mnoho času spory o otázky, které lépe vyřeší ekonomové. Jak ale pomoci vyřešit uvedené jevy? Co kdybychom si začali lámat hlavu touto otázkou?

Odplata za hřích je smrt, praví Písmo. Mimo jiné ale také platí: hřích je velice drahý. Můžeme rovněž říci, že odplata za (sociální) hřích je vysoká státní zadluženost.



zpět na článek