Shrneme-li posledních dvaceti, třiceti let evropské historie, tak to zrovna velká sláva není. Díky nedávno minulé a hlavně stávající garnituře vládnoucích a vlivných jedinců ve většině evropských států se až na výjimky společnost tohoto kontinentu jeví jako pod vlivem degenerace a sebedestrukce. Jako by si vzala mustr ze starověkého římského impéria.

Ne, nechci se zaobírat problémy imigrace nebo islamizace, i když to jsou snad problémy nejpalčivější, ale těmi, které pro tyto právě zmíněné jaksi mizí z obzoru průměrného pozorovatele. Také nechám stranou problémy upadajícího školství všech stupňů, které by mělo produkovat budoucí vládnoucí jedince, ale všeobecná vzdělanost absolventů se rozhodně nezlepšuje, či nezvyšuje, a o morálních kvalitách raději ani muk.

Můžeme za to snad všichni. Jak rodiče, tak i ti, co mladé vychovávají a učí. Asi jsme někde udělali chybu. Mladým chybí autorita, přísnost a kladné příklady. Vedení příkladem je osvědčená a snad ta nejlepší metoda jak vychovat a naučit. Místo toho nastupují scestné akce jako třeba inkluze a podobně.

Příroda za miliony let vývoje, právě díky rozdílnosti druhů, dosáhla své ohromné rozmanitosti. A také rozdílnosti v samotných druzích. Například opi. Gorily – několik druhů, šimpanzi podobně, orangutani a tak bychom mohli pokračovat. Na lidské tvorstvo to platí také, ale je mi jasné, že bych byl pokládán za rasistu. Ale marná sláva, jeden umí to a druhý zase tohle, jak kdysi zpíval Jan Werich ve svém filmu, a lidé jsou také rozdílní, a to nejen pohlavím. Kde v přírodě zmizí na úkor jednotnosti široká paleta rozdílnosti, tam můžeme pozorovat úbytek, degeneraci anebo naprosté vymření. Stačí porovnat pestrost života v panenském tropickém deštném pralese a co najdeme tam, kde lidé pěstují monokultury, ať už to je na poli, anebo lesy. Stejné platí pro lidi. Zdravá lidská společnost musí oplývat rozdílností všech stupňů. Jakákoliv snaha rozmanitost potlačit snižuje kvalitu té které společnosti. Příkladů je jak z historie, tak i ze současnosti kolem dost, stačí se porozhlédnout.

Okem pozorovatele ze vzdálenosti 20 000 km se mně jeví Evropa jako jednohubka asijského žraloka. Ten si začal pochutnávat na Evropě, anebo lépe na jejím průmyslu už před 20 až 30 lety.

Když přestal být těžký a zbrojařský průmysl v Porúří v Německu rentabilní, tak to vše sakumprásk koupili Číňané. Když se jim snažili němečtí odborníci vysvětlit, že to není jen tak převézt vybavení a výrobu přes půl zeměkoule, že bude trvat léta, než vše přestěhují a umu se naučí a začnou s výrobou, tak je noví majitelé ujistili, že už mají vše promyšlené.

Jako mravenci, tisíce pracovníků se objevilo v opuštěných podnicích, vše patřičně zdokumentovali, do posledního šroubku rozebrali a poslali do Číny, kde vše opět, jako přes kopírák, postavili. A nešlo o léta, jak jim předpovídali němečtí odborníci, ale o měsíce. Za necelý rok už fabriky v Číně chrlily to, co kdysi v Německu v Porúří. Hlavní suroviny, rudu a uhlí, jim prodávají Australané. Ano, a také uran, měď a jiné strategické suroviny. Hlava mi to nebere, naše civilizace má nastaveno na sebevraždu.

Nejen toto, ale Čína expanduje v celém světě. V Africe koupila kde jaké doly a drancuje tam nerostná bohatství všeho druhu. V Austrálii už vlastní ohromné pozemky, kde chová dobytek, také si tam na západě Klokánie postavili dvě čistě čínská letiště. Proč asi? S obrozenou českou automobilkou Tatra nedávno uzavřeli Číňané novou smlouvu o licenční produkci náklaďáků Tatra u nich v Čině. Produkce se musí nejméně zdvojnásobit aby byla rentabilní. A tak by se dalo pokračovat dále. Abych snad neopomenul, náklaďáky Tatry se také vyrábí, či spíše montují v Azerbajdžánu.

Ono se stačí trochu podívat po internetu, kde zjistíte, že Čína zaplavuje celý svět svým nepříliš kvalitním, avšak lákavě levným zbožím. Viz made-in-china.com. Třeba pod hlavičkou Transport najdete dopravní prostředky všech druhů. Od šlapacích přes motorové po elektrické. Osobní i nákladní. A tak to je se vším.

Nyní nechám promluvit mého australského kamaráda. Už to je více jak dvacet let, co po mně chtěl zkonstruovat, vyrobit a do výroby zavést linku na výrobu energetických tyčinek. Velký místní patriot, ale také dobrý podnikatel. Když jsem mu předložil rozpočet, tak jsem mu zároveň doporučil zajet se podívat do Číny, kde by mu to postavili za zlomek zdejší ceny. Poslechl a odjel na poznávací cestu. Za měsíc byl zpět a nápad na výrobní linku energetických tyčinek dal do šuplíku. Poznal, že Číně nemůže zdejší výroba konkurovat ani náhodou.

Takto popisoval výrobu v jednom z několika navštívených výrobních komplexů. Jistě jste někdy poznali či ochutnali konzervy s mandarinkami ve vlastní šťávě. Čisté srpky mandarinek plavou v chutném, nasládlém nálevu. Tento chutný výrobek tehdy vyráběli podle jeho slov takto: Běžící výrobní pás plný mandarinek. V první hale, přes 200 metrů dlouhé, bylo deset výrobních pásů a podél nich po obou stranách sedělo na lavicích přes 5000 zaměstnanců, převážně ženy, a mandarinky loupaly. Oloupané kladly zpět na pás, odpad na jiný pás běžící paralelně s prvním. V druhé podobné hale totéž a ženy, opět přes 5000, z oloupaných mandarinek odstraňovaly takové to bílé svinstvo. Ve třetí hale stejných rozměrů opět totéž, stejné množství žen dělilo mandarinky na úhledné srpky. Ve čtvrté hale totéž a srpky byly vkládány do konzerv a v páté hale byly konzervy za stejných podmínek plněny šťávou a poslány k uzavírací fázi. V továrně pracovalo něco přes 50 000 zaměstnanců na každou směnu a jelo se na tři směny po osmi hodinách za neuvěřitelného tempa.

Aby snad nebyla Čína osamocena, tak se snaží i druhá nejlidnatější země na světě, Indie. Nejenže vyrábí kdejaký klon automobilu a motocyklu světových značek v počtech pro nás astronomických, ale tamní firma Mahindra sice značku JAWA nevlastní, týnecká značka je stále pod křídly české společnosti Jihostroj a.s., ale Mahindra získala práva na výrobu, vývoj a prodej Jawy v Indii a skoro na celém světě. Dokonce k devadesátému výročí Jawy vyvynula velice zdařilou retro JAWU 300 - 846. Ta stojí bratru 53 500 Kč přímo ze showroomu v Dillí a jde na dračku, je na několik měsíců dopředu vyprodaná. Je to moderní, oko hladící a srdce hřející retro, se čtyřtaktním, tedy OHC motorem, vyšším výkonem a jinými vychytávkami, aby stroj mohl být v dnešní době homologován, tedy odpovídal dnešním provozním předpisům a požadavkům. Vyvinuli nejen typ 300 – 846, ale i jeho dvojče, JAWA 42, které se však liší pouze kosmeticky, a oba typy nabízí v mnoha barevných provedeních. Pro zájemce jsou zde o nich videa:

https://youtu.be/KttmdrLkUqc?t=120

https://youtu.be/6o1qqkZ1QT8?t=18

https://youtu.be/3_8WuqLnKXM?t=48

https://youtu.be/MnzXwNj74no?t=10

https://youtu.be/1KXiIYI-HfU?t=69

Ano, pohonnou jednotku, motor s převodovkou, použili i při konstrukci a výrobě retro JAWA Pérák. Podle mě je tato retro verze ze všech tří nejméně povedená a nejméně připomíná originál z roku 1952, ale stále to je pěkná motorka. Upozorňuji, že v indické verzi angličtiny vyslovují Jawa jako Džawa.

A že vedou tisíce náhradních dílů na Kývačku, JAWA 250 Typ 353, je pro ně snad samozřejmé. Po Indii jich stále jezdí tisíce, i když je tam přestali vyrábět v roce 1996. Firma, která tehdy motorku vyráběla, v letech 1978 – 1996, a také jí vyráběné motorky měly zajímavý název: YEZDI, který se čte „jezdi“ (viz též wikipedia.org). Byla to však Jawa i s chlupama a byla v této indické podobě známá po celém světě. Používala ji policie v Guatemale, Srí Lance, Egyptě, Turecku a jinde (viz). Několik stovek prodejců – dealerů - Jawy po celé Indii se stará o to, aby tyto produkty byly dostupné tisícům zájemců a úspěšně se prodaly. Svědčí o tom i reklamy na internetu. Trh mají ohromný, oproti celé Evropě několikanásobný, motocykl tam je nejpopulárnější dopravní prostředek.

Snad mi lidé v Jawě v Česku prominou, ale když porovnám současnou, od roku 2017 vyráběnou českou verzi retro Jawy 350 OHC, i když to je vlastně kosmeticky upravená motorka z Číny „Shineray“ s Delphi vstřikováním paliva, s tou indickou retro Jawou 300 OHC, tak mému oku spíše lahodí ta indická varianta, i když česká varianta Jawy 350 OHC – SPECIÁL vypadá nádherně, ale chtěla by ten indický motor a ne ten z Číny. Ale ono to je vlastně jedno, JAWY ať jsou stavěny či vyráběny kdekoliv, jsou vlastně indické Mahindry. Zrovna tak jako kdysi anglické BSA a Royal Enfield. To proto, že v Indii je komplexně vše. Vývoj, výroba i prodej.

Jak vidno, asijský žralok si s chutí na evropském průmyslu pochutnává.