Ministr financí Miroslav Kalousek patří jistě k nejviditelnějším tvářím české vlády. Jeho mediální vystupování má vždy rys sebevědomí a inteligence. Často s oblibou hraje roli „zlého muže“, který otevřeně pojmenovává problémy a navrhuje jasná řešení, téměř vždy velmi nepopulární. Je zcela jisté, že návrh důchodové reformy s razantním zvýšením DPH, které by zajistilo financování důchodového systému do budoucnosti, byl zejména jeho dílem. Můžeme dnes pouze spekulovat o tom, zda první návrh reformy důchodového systému, na kterém panovala „jednoznačná shoda v koalici“, byl pouze zkušebním balónkem či byl míněn zcela seriózně. Po Kalouskově „mystifikaci“ vůči šéfredaktorům největších českých deníků, se spíše přikláním k tomu, že ten první návrh byl pokusným balónkem, aby bylo kam ustupovat.

Mystifikace (potrefení šéfredaktoři mluví o „lži“) kolem údajné tajné nahrávky z jednání novinářského kartelu proti zvýšení DPH u novin má všechny rysy Kalouskovy obliby překvapovat či šokovat. Jedno je jisté, schůzka šéfredaktorů českých deníků tím díky Kalouskovu zásahu získala skutečně punc jakéhosi setkání lobbistů za zájmy malé skupiny podnikatelů ve vydávání novin a časopisů. Velmi mne pobavila hysterická reakce šéfredaktorů, že pořízením tajné nahrávky z jejich jednání byla ohrožena svoboda slova. To zní velmi podivně zejména ve vztahu k deníku MfD, který svou „politickou práci“ založil dlouhodobě na špehování politiků. Připomeňme si jen kauzu Morava nebo nedávnou kauzu Drobil. V těchto kauzách se využívala metoda mystifikace zcela běžně (nafocení „choloustivých“ fotografií Tlustého ve vířivce, Michálkova výbava od Kroupy apod.).

Chápu proto určitou část politické reprezentace, v tomto případě kolem TOP 09, která vyjadřuje pro počínání Kalouska „pochopení“. Český tisk, zejména tak zvaná „pravicová média“, totiž až na vzácné výjimky referují o záměrech vlády s důchodovou reformou velmi jednostranně a vesměs negativně. V argumentech, že důchodová reforma je pouho pouhé zdražování, pak došlo ke vzácné shodě názorů prezidenta a hlavních komentářů tisku.

Co se důchodové reformy týče, velmi zajímavý a poučný článek o možných systémových změnách českého důchodového systému, vyšel z pera Vladimíra Špidly.  Špidla dle mého názoru velmi objektivně uvažuje o všech možnostech řešení důchodového účtu do budoucna. Zmiňuje čtyři možnosti, tj. ponechání současného systému s tím, že se bude stále udržovat konstantní délka pobytu důchodců v penzi (podle vývoje dožití), varianty „Kalousek“, tak zvaný švédský model a anglosaský model. U všech uvádí výhody i nevýhody. Špidlův článek však vrací diskusi o důchodové reformě opět téměř na začátek. K tomu lze dodat, že „Klausův model“ je de facto modelem anglosaským, který zaručuje všem jistou stejnou minimální penzi a veškerý nadstandard si musí každý zabezpečit během svého života. Česká vláda si zvolila model vytvoření třetího pilíře v penzijních fondech, který vzešel z jednání tzv. Bezděkovy komise i NERVu. K financování důchodového účtu pak zvolila metodu stálého příjmu ze státního rozpočtu zvýšením DPH. To kritizují kromě prezidenta i jiní pravicoví ekonomové, kteří by spíše byli pro fondový způsob, do kterého by šly příjmy z prodeje majetku státu. Tím by se tento systém stal více nezávislým na státním rozpočtu, podobně jako fond dopravní infrastruktury či státní fond životního prostředí. Uvidíme, zda má Kalousek v rukávu ještě nějakou zajímavou kartu.