Občas slýchám argument: "Vždyť ten Kalousek se jen snažil bránit nárůstu dluhu, co se dalo. Musel zvednout daně, co jiného mohl udělat?"

Miroslav Kalousek, dnes naštěstí již bývalý ministr financí, udělal vše nejhorší, co ve své pozici vůbec mohl. Proč?

Jedna z definic hrubého domácího produktu zní takto:

HDP = C + G + I + NX,

kde C je soukromá spotřeba, G je spotřeba vlády, I jsou investice, NX je čistý export.

Investicemi se rozumí reálné investice: stroje, budovy, dálnice, software, patenty, atd. Nikoli investice do cenných papírů.

Nyní otázka: co se stane, když vlivem světové recese poklesne poptávka po českém zboží, jak se stalo koncem roku 2008 a hlavně během roku 2009? Ano, správně, hrubý domácí produkt obdrží negativní šok. Následkem šoku klesnou zisky podniků, vzroste nezaměstnanost, klesne daňové inkaso a stát má méně peněz na G a na I. Co za těchto okolností udělá rozumný hospodář?

Nejprve si řekneme, co za těchto okolností udělá úplný diletant na místě ministra financí. Diletant začne šílet, že roste rozpočtový schodek, a že je třeba stůj co stůj zvýšit daně, teď hned, honem honem, neplníme maastrichtská kritéria, ó hrůzo.

Je-li premiérem osoba snadno přesvědčitelná a ekonomicky nepříliš fundovaná, snadno podlehne poplašným zprávám ministra financí a dá do vlády návrh na zvýšení všech možných daní: z příjmů, spotřebních daní, DPH, a tak dále. Návrh pak bohužel hladce projde sněmovnou, neboť poslanci musí poslouchat své stranické šéfy. Jinak by už v příštích volbách nebyli na volitelném místě.

Co se nutně a logicky musí stát?

Stane se, že vyšší daně z příjmu jednotlivců sníží C. Stejný nepříznivý efekt na spotřebu má samozřejmě i zvýšení DPH. Vyšší daně z podnikových příjmů zase nahlodají I. Nakonec klesají všechny složky HDP, dále slábne výběr daní a neschopný ministr financí chce znova a znova zvyšovat daně. Ekonomika se dostává do sestupné spirály.

Těchto nepředložeností se bývalý ministr Kalousek bohužel dopustil měrou vrchovatou. A bylo to ještě horší. Kdyby daně byly alespoň zvýšeny najednou - ale ne, vládní koalice musela nechat trnout podnikatele v napětí bezmála do konce roku 2012, než se dozvěděli, jaké daně budou platit v roce 2013.

A jako by všeho neštěstí ještě nebylo dost, Kalousek začal masivně emitovat zvýhodněné státní dluhopisy pro veřejnost s velmi nadstandardními kupony. Tím pokřivil kapitálový trh, ale hlavně stáhl mnoho miliard korun, čímž dále oslabil spotřebu a reálné investice. Zatímco Česká národní banka se zoufale snažila povzbudit ekonomiku nízkými sazbami, Kalousek tyto snahy úspěšně sabotoval.

Nyní si řekněme, co jiného Kalousek mohl - a co měl - udělat.

V první řadě bylo jasné, že s recesí způsobenou výpadkem zahraniční poptávky nelze příliš účinně bojovat a že bude lepší počkat, až se bouře přežene. Takové bylo i prvotní doporučení NERVu začátkem roku 2009.

Protikrizová strategie "nedělat nic" sice krátkodobě vede ke zhoršení rozpočtové bilance, ale prozíravý národohospodář ví, že recese skončí a bilance se opět zlepší. A že je lepší nedělat prudké pohyby a hlavně nepůsobit chaos.

Kromě toho, opravdu dobrý ministr financí se v časech recese věnuje přípravě takových úsporných opatření, která jsou rozumná. Odstranit ze státu špek a ponechat jen svaly a kosti. Škrtat zbytné výdaje a nechat jen ty nezbytné.

Toto úsilí sice sníží G a částečně také I, ale pokud je doprovázeno rozumným snížením daní - což je jediné skutečně fungující protikrizové opatření - je nakonec odměněno lépe fungujícím státem a zdravými veřejnými financemi. A hlavně, ekonomika neupadne do sestupné spirály.

Co ovšem prováděl Kalousek? Nejenže horempádem zvyšoval daně, ale zatěžoval státní rozpočet projekty typu sKarta. A pokud přece jen šetřil, pak téměř výhradně na nepravých místech.

Výsledkem Kalouskova působení jsou vyšší daně a přetučnělý stát, který ale na druhé straně nemá prostředky na některé základní funkce. Navíc klesající ekonomická výkonnost a zmatek v daních.

Kalouskovo selhání v hospodářské politice mělo a bude mít dalekosáhlé politické důsledky. Poté, co se pravice rehabilitovala z neúspěchů druhé poloviny 90. let, prodloužená recese způsobená zvýšením daní opět těžce poškodila její pověst. Plný rozsah poškození bude patrný teprve po říjnových volbách, ale muselo by se stát něco blízkého zázraku, aby nepřišla socialistická vláda s komunistickou podporou.

Příští vláda bude velmi pravděpodobně pokračovat tam, kde Kalousek skončil. To znamená další daňová dobrodružství. Další nejistota pro podnikatele a živnostníky, na které se levice dívá jako na živé kasičky, které je třeba vyprázdnit. Další nárůst regulačního břemene a nepochybně i více předražených veřejných zakázek.

Veškerá vina za nevalný výkon ekonomiky bude zajisté svalována na "pravicové škrty", ačkoli zmiňovaní pravicoví škrti ve skutečnosti vládli spíše levicově. Během Kalouskovy éry na ministerstvu financí vzrostl objem celkových příjmů vlády ze 38,9 procenta HDP na 40,3 procenta HDP v roce 2012. V letech 2013 a 2014 bude poměr pravděpodobně ještě vyšší vzhledem k posledním "daňovým úpravám".

Nyní zbývá již jen jediná skutečná pravicová strana, která zatím nebyla v parlamentu, je bojkotována státní televizí, rozhlasem a z větší části i tiskem. Šance jsou malé, ale je nutné se alespoň pokusit. Zázraky se občas dějí.