Krach sklářsko-porcelánového impéria pánů Květa se Součkem mohl překvapit jen toho, kdo o letitém příběhu téhle skupiny neví vůbec nic. Jen takový člověk také může uvěřit tvrzení financujících bankéřů, že jde o firmu s majetkovým podílem státu, takže by se stát měl také o celý ten cirkus řádně postarat.

My pamětníci, co pamatujeme černé uhlí, ještě když bylo hnědé, víme, že všechno je trochu jinak. Sklárny a porcelánky byly privatizovány za pomoci IPB, a to často dosti divoce a za ceny notně nadsazené. Dluhy privatizátorů skončily v privatizovaných firmách, které neměly šanci je splatit. Byl to jeden ze stovek případů, který přivedl Investiční a Poštovní banku do maléru a následně ke krachu.

Než k němu došlo, pokusila se IPB léčit své neduhy vyvedením velkého množství cenných papírů do zvláštních a komplikovaných fondů v Karibiku, především na Kajmanských ostrovech. A mezi těmito cennými papíry za více než čtyřicet miliard korun byly i velké balíky akcií skláren a porcelánek, které skončily ve fondu Tritton.

Ten měl a má dosud dva druhy akcií. Hlasovací a nehlasovací. Všech se zmocnila ČSOB velmi krátce po ovládnutí majetku IPB. Její majitelé tvrdili, že jde o majetek státu, který mu převedou, hned jak tu lumpárnu rozkryjí a zločineckou strukturu zlikvidují. Tuto údajně zločineckou strukturu však ČSOB dodnes nezlikvidovala a poměrně intenzivně využívá jejích služeb.

Na stát byly po velkých sporech s ČKA a poté, co v prospěch banky zasáhl socialistický ministr financí Bohuslav Sobotka, převedeny jen nehlasovací akcie, a to ještě ne zcela všechny. Ty pak byly vyplaceny formou vydání majetku z Trittonu v podobě akcií, dalších cenných papírů a hotovosti. Část akcií a hotovosti si však ČSOB ponechala, stejně jako kontrolu nad hlasovacími akciemi.

A zrovna o skupinu Crystalexu byl veden jeden z nejostřejších sporů. ČSOB totiž ještě předtím vytvořila na Kajmanech značně neprůhlednou strukturu nazvanou Czech Glass Holding, fakticky kontrolující majetkové podíly původně vlastněné IPB a pak Trittonem. Tato nová firma stála mimo Tritton a ČSOB zároveň uzavřela spolu s dalšími bankami dohodu o restrukturalizaci celého impéria Květa a Součka. Akcie podniků z této skupiny nakonec z rozhodnutí socialistické vlády zůstaly ve správě ČSOB s tím, že budou na stát převedeny nejpozději v roce 2010 nebo bude státu vyplacen výnos z jejich prodeje.

Součástí dohody o restrukturalizaci bylo i to, že skupina navýší kapitál a tohoto úpisu se účastní také Tritton. Ten to také na základě souhlasu kabinetu a v režii ČSOB udělal. V roce 2004 nalil do problematické firmy 400 milionů korun ze svého, tedy přesněji z kapes daňových poplatníků. Lze tedy předpokládat, že tahle restrukturalizace měla státu zachránit majetek mnohem větší, dá se říci miliardový. Stát však nyní přišel o všechno, a to pod taktovkou ČSOB, která restrukturalizovala skupinu podle svého plánu. A mluvčí banky nyní nabádá v tiskových zprávách vládu, že by se měla starat o svůj majetek, což lze označit za neomalenost jen v případě, že zvolíme hodně jemný slovník.

Crystalex a Porcela nejsou rozhodně první firmy patřící státu, které pod správou ČSOB ztratily na hodnotě. Navíc nakládaní banky se státním majetkem Trittonu je stále zahaleno tajemstvím. Audit, který měl prověřit, zda se banka chovala celé roky v Karibiku k majetku daňových poplatníků jako řádný hospodář, dokončila společnost KPMG v roce 2005, ale nikdy nebyl zveřejněn. Průběžné zprávy, které dostávalo před uzavřením zprávy ministerstvo financí, upozorňovaly, že ČSOB nedodala zdaleka všechny podklady.

Daňoví poplatníci za kajmanské dobrodružství zaplatili kolem 20 miliard a nyní přicházejí o další peníze. To je to jedno i téhle vládě?

MfD, 29.9.2008