Že budou socialisté všech českých politických stran zvedat daně, asi nikoho nepřekvapí. Sociální demokraté o tom hovoří už roky a milionářská daň je jejich hlavním volebním tahákem, stejným, jako byla v roce 2006 blahé paměti Tlustá peněženka ODS. Jen se v případě té milionářské daně trochu zakrývá, že nebude až tak milionářská. ČSSD již dlouho deklaruje, že chce zvednout souhrnnou daňovou kvótu, tedy to, co lidé a firmy platí státu ve všech povinných odvodech, o tři procentní body, tedy téměř o 120 miliard korun ročně, a to fakt od milionářů vybrat nelze, takže nějak to zaplatí i všichni ostatní, o čemž se zatím nikdo příliš nešíří.

A zatímco daně nejsou nijak překvapivým tématem socialistů i celé levice, tak jiná témata, která se z jejich strany objevila v předvolební diskusi, jisté zdvižení obočí vyvolávají. Asi nejméně pochopitelným pro nezaujatého pozorovatele je záměr ČSSD zřídit si státní komerční banku tím, že se rozšíří aktivity již dlouhá léta fungující Českomoravské záruční a rozvojové banky. Ne že by zrovna český bankovní sektor vynikal nějakou velkou konkurencí. Poplatky za služby jsou stále na civilizované poměry dosti nadstandardní. Ale že by to dokázala vyřešit nějaká státem vlastněná finanční instituce, jejíž hlavní náplní činnosti je poskytovat státem subvencovanou podporu malému a střednímu podnikání? Určitě nikoli. A jako forma podpory podnikání je to už úplný nesmysl. To má jasná pravidla daná Evropskou unií. Poskytování úvěrů za standardních komerčních podmínek není v Česku žádný problém. Naprostá většina bank hledá mezi malými a středními podnikateli klienty velmi usilovně.

Provoz státní komerční banky tak má smysl jen jako kšeft pro dobré kamarády, ale rozhodně ne jako podpora pro byznys v zemi, kde se zvedají daně. To se ocitáme v úplně jiné etapě dějin, na niž bychom už docela rádi zapomněli.

Mimochodem, nostalgie se úplně stejně promítá i v dalším socialistickém hitu, jímž má být budování nových školek. Populační vlna odezněla a vybudované školky tak již nebudou uspokojovat nyní hladovou poptávku, ale za dva či tři roky budou bojovat o každé dítě.

Víra ve všeléčící státní moc, které je dnes plný západní svět, se takto, ale i tisícem dalších způsobů projevuje i u nás, kde ji dosud brzdili pravicoví liberálové u vlády. Už brzděna nebude. Alespoň tak vypadají volební prognózy. A že to je dobře? Včera i ten eurokomisař Antonio Tajani z Bruselu připustil, že současný masakr evropského průmyslu způsobuje podpora obnovitelných zdrojů, která podle kazatelů lidské moudrosti a kritiků slepého a sobeckého trhu měla být motorem budoucího ekonomického růstu Západu a záležitostí nové konkurenční výhody v boji s "mentálně zaostalým" zbytkem světa, nechápajícím katastrofické prognózy globálního oteplování.

Výsledek byl předem jasný. Státní zásah přinesl drastické zdražení energie a ztrátu konkurenceschopnosti oproti zemím, které více než státu věří schopnostem vlastních občanů. Cesta k pochopení, že problém není v tom, že někdo před deseti lety špatně rozhodl, ale v tom, že si vůbec dovolil ze svého úřadu o něčem takovém rozhodovat, je ještě hodně dlouhá. I u nás o tom budeme moci přemýšlet přinejmenším jedno nadcházející volební období.

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO

MfD, 10.9.2013