Základní úvaha Jiřího Havla, kterou chce dokázat nízké daně v Česku, spočívá v tom, že základem pro porovnávání daní je u Havla hrubý domácí produkt (HDP). V Česku tak daně tvoří o několik procentních bodů menší podíl HDP než ve vyspělých státech, podobně i podíl sociálního pojištění k HDP je v Česku menší než jinde. Z toho tedy vyplývá dle Havla, že naše daně a sociální systém jsou levné. Havel tak chce dokázat, že politika snižování daní v Česku je principielně chybná, protože máme přeci daně "tak nízké, jak jen mohou být".
Již v první třídě základní školy se učí o tom, že nelze sčítat jablka a hrušky dohromady. Havlova "originální" metoda posuzování daní z jejich podílu na HDP je přesně chybou, která patří do kategorie sčítání hrušek s jablky. Předpokládám, že Havel moc dobře ví, že mzdy u našich západních sousedů jsou stále několikanásobně větší než u nás. Pokud však srovnáme české a německé HDP, vidíme, že to české tvoří zhruba polovinu toho německého. Logicky potom dostaneme, že podíl německých daní na HDP musí být vyšší i při stejných nebo o něco nižších daňových sazbách než u nás právě proto, že německé mzdy jsou několikanásobně vyšší než české.
Tím, že Havel operuje HDP a procentickými podíly, nabývá jeho interpretace zdánlivé "vědeckosti". Ve skutečnosti lze za Havlovým článkem pouze vystopovat politický kalkul, neboť má některé více "sociálně" cítící čtenáře utvrdit v dojmu o asociálnosti současné české vládní politiky. Havlův článek jenom potvrzuje známou věc, a totiž to, že procenta jsou velmi vhodným nástrojem na matení veřejnosti. Lze jimi dokázat téměř vše pokud se s nimi "vhodně" pracuje.
Závěrem lze konstatovat, že Jiří Havel není žádný expert. Je to pouhý manipulátor s čísly. O to větší škodu musí takový člověk napáchat, pokud podobné manipulace učí na Karlově univerzitě. Tou úplně nejhorší zprávou je ale to, že lidé jako Jiří Havel jsou v pozicích "stínových ministrů" a v případě vítězství levice ve volbách by obsazovali nejvyšší vládní posty. Že by se vydali cestou zvyšování daňových sazeb, je zcela zřejmé. Dokázali to ostatně komunisté na posledním zasedání rozpočtového výboru, když navrhli další "milionářskou daň". A byly to právě hlasy levice v rozpočtovém výboru, které připravovanou reformu, mimo jiné i mírné snížení přímých daní, zamítly. Lze si snad proto jen přát, aby konkrétně Jiří Havel zůstal ještě dlouho v opozici a nemohl tak své "originální" postupy převádět do praxe.