Kvůli neštěstí v Japonsku se otázka využívání jaderné energie stala v Německu znovu politickým tématem číslo jedna. Nepřekvapilo proto dočasné odstavení sedmi jaderných elektráren postavených do roku 1980.

Podle mínění vládních poradců by další provoz jaderných reaktorů mohl mít pro vládní koalici nepříjemné politické důsledky. Proto při nedávném jednání s předsedy spolkových zemí předvedla kancléřka další větrníkový obrat. Sebevědomě vyhlásila přípravy k urychlenému odstoupení od jádra, nejpozději do roku 2020.

Realizace by ve svém důsledku představovala výstavbu několika desítek uhelných nebo plynových elektráren, a to bez ohledu na tolik proklamovanou ochranu ovzduší. Není zatím známo, jak se to bude líbit Evropské unii v politice razantního snížení emisí CO2 do roku 2020, ke které se Německo již přihlásilo. Další výrazné ekonomické náklady představuje mnohem vyšší počet dotovaných větrníků, další nové záložní zdroje i desítky tisíc kilometrů chybějících sítí velmi vysokého napětí. Již dnes jsou reakcí na administrativní zásahy v Německu rychle stoupající ceny elektřiny. Do budoucna budou mnohem vyšší, s důsledky i pro Českou republiku. Otázkou je, zda si to mohou v Německu dovolit a jak se ekonomické dopady ve fakturách na občany a konkurenci průmyslu projeví.

Chybějící elektřinu je již dnes velmi obtížné dovážet. Sousední státy Německa, jako je Slovensko, Polsko, Maďarsko, jsou (vyjma Česka a Švýcarska) samy závislé na dovozu. Otázkou zůstává Francie a dovoz elektřiny z jejích jaderných elektráren.

Rozhodně lze očekávat sílící výzvy německých i rakouských zelených k celosvětovému ústupu od jádra, přestože neustále stoupající potřebu elektřiny nelze úsporami ani jinými technologiemi zatím nijak nahradit.

Pro jaderné elektrárny budou snad zavedeny rizikové zátěžové testy odolnosti. Zatím však nikdo přesně neví, jak je lze uskutečnit. Bude to vítanou příležitostí pro vytvoření další komise Evropské unie.

Právo, 29.4.2011

Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu a obchodu