Učinila jsem důležitý objev. V každé situaci, v každý okamžik, je možno stejnou věc nazírat z různých úhlů. A je to jen otázkou osobního rozhodnutí, za který konec život popadneme.

Stala se mi tuhle taková malá instalatérská nehoda. Ale jak už to ve světě platebních karet, internetového bankovnictví a bitcoinů bývá, instalatér k dispozici byl, hotovost nikoliv. A kdo by to byl řekl, náš vesnický pan instalatér kupodivu čtečkou platebních karet nedisponoval. Což mi vyrobilo lehký technologický problém. Jak k čertu zaplatím? Jistě, mohli jsme se dohodnout, že panu instalatérovi jako nezdárný dlužník pošlu peníze na účet. Ale osud tomu chtěl jinak.

Pan instalatér si – když šmejdil bytem a provázel svou instalatéřinu – povšiml, že v bytě se nachází slušná zásobička mých knih. Zvědavost mu nedala, zeptal se na to a ono, já se rozpovídala… a když pan instalatér odcházel obtěžkán knihami, už jsem nebyla žádným nezdárným dlužníkem, místo toho jsem mohla pánovi velkoryse pokynout, že mi nic platit nemusí, že má na knihy slevu. Z dlužníka během minuty velkorysým donátorem – stačí jen popadnout situaci za trochu jiný konec. Ovšem kam se hrabu na českou politickou reprezentaci. Ta toto umění vypilovala do naprosté preciznosti.

Psal se srpen 2013. A statistický úřad oznámil, že recese skončila. Tedy… hlavně to oznámili politici a média to po nich papouškovala. A slavilo se. Slavilo se, že česká ekonomika mezikvartálně rostla o 0,7 %. A že prý nejdelší recese skončila. A že prý co na tom, že tohle jsou jen mezikvartální čísla, že prý ani trochu nevadí, že meziročně ekonomika stále ještě klesá, hlavně že si můžeme ve statistice odfajfkovat, že recese je pryč. To jen Šichtařové se to nějak nezdálo a do čísel rýpala. A tvrdila, že krize ještě neskončila, že čísla jsou to prapodivná. Jak ta to schytávala! Poslové špatných zpráv jsou vždy stříleni jako první.

Posunuli jsme se o jeden kvartál. Takže: Jak na tom jsme? Tak trochu jinak. Podle čerstvých dat statistického úřadu už česká ekonomika neroste. Ona padá. Pokud porovnáme výstup ekonomiky ve třetím čtvrtletí proti předešlému kvartálu, klesá o 0,5 %. A pokud ji porovnáme meziročně, padá hned o 1,6 %. Šílená to nálož pesimismu, vezmu-li v úvahu, že finanční trhy počítaly s růstem. Ekonomika je na tom "kupodivu" mnohem hůř, než se předpokládalo. Než oficiální propaganda tvrdila. Jistě, jde jen o první odhad a čísla ještě mohou být trochu revidována, rozumějme, mohou být upřesněna a vylepšena. Ale těžko bude změna tak velká, aby se z poklesu stal růst. Takže ještě jednou a jasně: Krize ještě neskončila.

Což mne zase tak moc nestresuje. Jistě, je mi velmi líto všech těch nezaměstnaných, kteří už déle než rok zoufale hledají práci; nicméně na druhou stranu máme-li se v průměru o 1,6 % hůř než loni, pořád se nemáme zase tak špatně. (Jak jsme přišli na to, že nutně každý rok se "musíme" mít líp než loni?) Problém je někde jinde.

Kdybychom se bývali před třemi měsíci dozvěděli, že "mírná krize trvá", a nyní bychom si opět vyslechli, že "mírná krize stále trvá", nikdo by se moc nevzrušoval. Jenomže v realitě jsme před čtvrt rokem zhola nesmyslně slavili, abychom dnes propadli do deprese, že "situace se zase prudce zhoršila". A my, lidstvo, jsme naprogramovaní tak, že špatným zprávám a hrozbám věnujeme mnohem větší pozornost. Už z doby pralidí – ti museli věnovat větší pozornost tomu, aby je nesežral šavlozubý tygr, než tomu, že na větvi hezky zpívá skřivánek. A protože jsme před třemi měsíci podlehli nesmyslně optimistické propagandě, nyní jsme si vlastně zhola zbytečně vyrobili právě takovou špatnou zprávu, která nás stresuje.

A přesně tímhle přístupem si vlastně sami vyrábíme hospodářský cyklus. Kdyby se lidé nestresovali, kdyby je média nezahlcovala poplašnými zprávami, nebyl by důvod měnit spotřebitelské zvyklosti. Nebyl by důvod ekonomiku rozkolísávat tu nárazově velkými, tu uškrcenými výdaji či investicemi. Nebyl by vlastně, aby ekonomika byla v krizi. Tak trochu začarovaný kruh.

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)