aneb Nekula proti drahým potravinám

Dohlédnout, aby supermarkety nezvyšovaly marže a nepřiživovaly se tím na všeobecné drahotě. Do boje za spravedlivé ceny vytáhl ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) a nepochybně věří, že tím sobě, lidové straně i vládě vylepší oblibu u občanů. Ve skutečnosti však o občany tolik nejde, spíše o obnovení konfliktu na jedné ze zlomových linií potravinářsko-zemědělského sektoru.

Obecně vzato, zdražování potravin není při aktuální inflaci tím nejhorším. V březnu potraviny zdražovaly v průměru o osm procent, pokud se ceny srovnají s březnem roku 2021. To je o čtyři procenta méně, než činila celková inflace.

Některé zboží v čele s vepřovým dokonce zlevňovalo, bolestné může být jedenáctiprocentní zdražení u chleba, podezřelé je snad pouze zdražení o 32 procent u másla, což nemá v Evropě obdoby. Kdyby ministr Nekula vysvětlil, jak zdražilo máslo, potom by jeho kontroly nebyly zbytečné.

Ovšem celkový pohled na březnové ceny potvrzuje, že české potraviny zůstávají šesté nejlevnější v Evropské unii po Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku, Polsku a Litvě. Přitom v těchto zemích se poslední dobou zdražuje rychleji než v Česku.

Nejzajímavější při takovém srovnání je příčina. Nejlacinější potraviny jsou v zemích, které mají silný zemědělský sektor a populaci s nízkou úrovní příjmů. V Česku jsou však klíčovým důvodem poměry v maloobchodu.

Člověku se nemusí líbit, že naprostou většinu obchodu s potravinami kontroluje šest nebo sedm velkých řetězců, ovšem jejich vzájemná konkurence je natolik ostrá, že se ceny potravin drží vzhledem ke kupní síle 20 procent pod průměrem sousedního Německa nebo Rakouska.

A ať se nám to líbí nebo nelíbí, klíčem k úspěchu je možnost dovážet levné potraviny z Polska nebo Německa. Tím tlačí supermarkety na ceny tuzemských výrobců, ti se pochopitelně zlobí a ministři zemědělství čas od času zaútočí na supermarkety jejich jménem. Vyděláváte miliardy, rozdělte se o ně s potravináři. Takový je smysl kontrolního tažení ministra Nekuly.

Člověk, a zvláště tuzemský spotřebitel, ministra chápe. V Česku to není jako v Rakousku, kde se o cenách dohadují účastníci potravinářského obchodu, tedy zemědělci, zpracovatelé, obchodníci a bankéři. Vždycky se dohodnou, protože mají společný zájem zabránit dovozu potravin z ciziny a udržet zemědělský byznys ve svých rukou.

Taková dohoda v Česku neexistuje a ministr se tedy pustil do boje za jednoho z účastníků, který je podle jeho soudu diskriminován. Snaha o zajištění cenové dohody ve prospěch českých podniků má však jeden předpoklad. Zemědělci a potravináři musí podobně jako v Rakousku přesvědčit zákazníky, že jejich výrobky jsou nejlepší a že se tedy vyplatí i za vyšší cenu. V tom má ovšem Česko rezervy.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy