EKONOMIKA: Jak z finanční a hospodářské krize?
Vždy jsem byl zastánce pouze rozumných opatření, která by zásadně až extrémně nenarušily svobodný trh, který ovšem vždy byl a bude nejak regulovaný (z.j. ústavou, zákony event. prováděcími předpisy). Vždy jsem byl pro to, aby regulace byla takového rázu, aby rozumně působila stejně vůči všem hráčům na trhu – tj. vůči finančnímu sektoru, vůči podnikatelské sféře, vůči zaměstnancům, vůči rentiérům (důchodcům) atd.
Proto je nutné nejprve pojmenovat příčiny krize a z.j. vědět co ji nastartovalo. Je zajímavé, že o tom se už skoro nemluví a ještě zajímavější je, že ti co mají největší máslo na hlavě , tak teď se snaží dávat knížecí rady .Za všechny si dovoluji odkázat na článek pana DeLonga, který byl publikován v týdeníku Ekonom, jenž ve své podstatě hovoří o tomto:
1. Krizi prý způsobili magnáti z Wall Street, kteří vytvořili systémové riziko
2. Fed a ministerstvo financí USA Bushovy vlády nezvládli základní věc – nechali velkou investiční banku padnout, přestože vláda údajně na základě všech provázaností skutečně ručila za nezajištěné dluhy všech velmi velkých bank - a neprovedli včas zestátnění velkých bank.
3. Jako lék autor DeLong navrhuje využití keynesiánské fiskální politiky a vláda se musí přímo podílet na zvyšování výdajů a rozhodovat o tom, po kterém zboží a službách bude poptávka.
Ve skutečnosti autor aplikuje teorii tlustých čar v ekonomii. Neudává co bylo příčinou nastartování celého procesu chyb, které vedly až k hrozbě finanční , úvěrové a nakonec globální krize, kdo je vlastně nastartoval, kdo je podporoval a kdo měl z této krize užitek. Navíc se autor, jinak též , jak je uvedeno, bývalý náměstek ministra financí v Clintonově vládě snaží převést odpovědnost až na vládu George Bushe (viz premisa č. 1). On nic, on muzikant.
Připomeňme si. co bylo hlavní příčinou: Na počátku byly totiž zásahy státu - nikoliv „neviditelná ruka trhu“ (citace jsou převzaty z blogu Prof. Milana Zeleného):
„Americký Kongres schválil v roce 1977 takzvaný The Community Reinvestment Act (CRA), který vyžadoval po federálně pojištěných bankách, aby poskytovaly levné hypotéky chudším okrskům v sousedstvích. Plnění požadavků CRA bylo striktně monitorováno. V roce 1995 prosadil tehdejší americký prezident Bill Clinton významnou revizi CRA. Ta vedla k podstatnému zvýšení počtu a objemu hypoték a půjček pro nejchudší vrstvy, a to přímou autorizací a podporou nestandardních (subprime) úrokových sazeb, vedoucích k tvorbě sekundárního trhu hypotečních půjček. Clintonovy revize umožnily takzvanou sekuritizaci, proces, jenž umožňuje parcelování a přebalování finančních aktiv do akcií a jistin, jež lze dál prodávat investorům. Tím se získávají finanční zdroje, které v roce 2005 dosáhly 8,06 bilionu dolarů. A vedly na amerických trzích k vydání nových jistin za 3,07 bilionu dolarů jen za rok 2005. První veřejnou sekuritizaci CRA půjček zahájila v roce 1997 společnost Bear Stearns. V letech 1993 až 1998 vzrostly CRA půjčky o 39 procent, všechny ostatní však jen o 17 procent. V tom spočívají zdroje současné finanční krize: v radikálním zásahu Clintonovy vlády do fungování hypotečních trhů. Tento iracionální útok na kapitalismus volného trhu vytvořil natolik silné a bezprecedentní finanční toky, že se po Bear Stearns tomuto lákadlu levných peněz nedokázaly ubránit ani ostatní investiční banky na Wall Street.
Američtí demokraté, ve snaze zbavit se nemístného komplexu viny za finančně slabší vrstvy, které si nemohou dovolit vlastnictví rodinného domu, poškodili nejchudší spoluobčany a uvedli šéfy Wall Streetu na bezprecedentní cestu arogantního bohatství, morální korupce a sebezničujícího cyklu chamtivosti. Současná krize Wall Streetu byla tedy uměle vyvolaná nemoudrými intervencemi státu do ekonomiky. A zneužitím následků vychytralí bankéři, zaslepení touhou po mamonu a penězích druhých lidí, zcela iracionálně ohrozili nebo zničili i své vlastní podniky.“ Delonův článek tedy pouze farizejsky hodnotí co se mělo, udělalo nebo neudělalo na odstranění následků hrubých chyb, na kterých se autor pan DeLong minimálně spolupodílel a ke kterým se nehlásí. A nabízí léčbu metodicky tímtéž, co krizi zapříčinilo.
Prof. Zelený nabízí toto řešení : „Kapitalismus volného trhu nemůže být legalizací okrádání, podvádění a korupce, ale zajištěním oboustranných výhod ve všech racionálních transakcích. To nelze bez tržní regulace v novém globálním prostředí zajistit. Jedním řešením je ustavit jakousi RTC (Resolution Trust Corporation – bývalá vládní agentura, která od roku 1989 do roku 1995 přebírala nelikvidní aktiva bank, obdoba české Konsolidační banky – pozn. red.). Ta by odkoupila špatné dluhy a tím uvolnila tok úvěrových peněz, které jsou nyní „zamrzlé“ kvůli přemíře strachu v institucích. Po ozdravení hodnot nemovitostí by se cena těchto jistin zvýšila a bylo by je možné prodat, třeba i se ziskem. Jde tedy o jakési uvolnění normálních finančních toků odlehčením špatných dluhů. Stručně řečeno, RTC plán je uklidit všechno smetí do velikánského skladiště - a čekat.“
Ale není tu jen finanční krize, i když ta dnes znovu propuká. Je alarmující, pokud se potvrdí informace z týdeníku Respekt, kde Jan Macháček ve svém článku : USA a Británie: banky na lopatkách uvádí : „Server eurointelligence.com upozorňuje na výpočet ekonoma Nouriela Roubiniho, který tvrdí, že celková výše toxických či špatných úvěrů v americkém bankovním systému je 3,4 bilionu dolarů, zatímco součet základního kapitálu všech amerických bank dohromady činí pouze 1,4 bilionu dolarů. Podle jiných ekonomů je Roubiniho odhad cca o bilion dolarů nadsazený, i tak je zjevné, že americký bankovní sektor je nesolventní.
Přitom je zjevné, že jak v USA, tak v Británii už nejde pouze o toxické produkty z hypotéční krize. Toxicita úvěrů se stále zhoršuje, protože ceny nemovitostí se hroutí (a budou hroutit) a s nimi i hodnota zástav. Finanční krize se mezitím přelila do reálné ekonomiky (ekonomická krize), ale nyní jsme ve stadiu, že ekonomická krize (podniky nejsou schopny splácet úvěry) vyvolává další vlnubankovní a finanční krize“.
Takže co bychom měli nejprve ?
V prvé řadě „poděkujme“ prezidentu USA Billu Clintonovi a jeho ekonomickému týmu, že nám na tuto ránu řádně zadělal, a finančnímu sektoru tuto situaci umožnil. V druhé řadě neposlouchejme radám těch, kteří se na těchto prvotních krocích podíleli. Bohužel řada z nich opět sedí v týmech prezidenta Obamy.
Česká ekonomika se tvrdému dopadu nevyhne. Nejme osamocený ostrov a ať se již holedbáme, že naše banky jsou v pořádku, tak se minimálně prostřednictvím zahraničních vlastníků, kteří jsou globálně provázán nevyhneme jejich vlivu. Reálná ekonomika zcela jistě již postižena je . Tam, kde se ještě nepropouští ( a propouští se už v mnoha firmách poměrně výrazně), tak jsou již omezeny výroby , ale co je nejhorší – leckde se vyrábí na sklad a jednou dojde i na tyto firmy, které své vyrobené zboží neprodají. A nebude to dlouho trvat.
Takže :
1. Posilme navýšení kapitálu České exportní banky, Exportní garanční a pojišťovací společnosti, Českomoravské záruční a rozvojové banky v celkovém objemu ze současných 2 mld na cca 4 mld. Kč – na podporu podnikání v České republice
2. Navyšme kapitál Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu v objemu ze současných 500 mil. na cca 1 mld Kč. Hlavním předmětem činnosti fondu je subvencování části úroků z úvěrů podnikatelských subjektů v oblasti zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a průmyslu zabývajícího se zpracováním produkce ze zemědělské výroby a finanční podpora pojištění,
3. Zaměřme se na co nejvyšší využití prostředků s evropských fondů EU, podporujme technologická centra více než v současnosti
4. Jednejme s Národní bankou, aby posílila svým vlivem schopnost bank poskytovat dále úvěry firmám na provoz. 5. Posilme fondy na garanci vkladů občanů při krachu bank a vydejme garance státu i na současné vklady občanů v penzijních fondech, působících v ČR.
6. Finanční sektor a jednotlivé banky by neměly být dotovány, ani by neměly být překotně zachraňovány zestátněním (znárodněním). Rovněž tak podniková sféra by neměla být dotována nad rozsah uvedený v bodu 1. a 2. Vycházím z faktu, že rozumný podnik si mohl během tučných 10 předcházejících let udělat dostatečnou rezervu, aby mohl v současnosti přežít i za stavu, kdy na nějakou dobu přestane vyvíjet podnikatelkou činnost. Jsem si vědom, že v tomto stavu může takový podnik udržet část, nebo i většinu zaměstnanců po určitou dobu. Samozřejmě to přinese i dočasné zvýšení nezaměstnanosti a tím i nároky na navýšení prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti státu. Ty podniky, které nerozumně veškeré rezervy věnovaly svým majitelům a nyní nemají žádné prostředky na udržení firem nechť zkrachují. Ponechme krizi částečně i její očišťující prvek . Co by tedy stát měl v takové chvíli udělat: 7. Posílit fondy na zajištění těch nejohroženějších v této krizi : těch, kdo ztratí zaměstnání a celkově posílit prorodinná opatření ( např. znovuzavedení společného zdanění manželů – dá se předpokládat, že mnoho rodin může být částečně nezaměstnaností postižena)
8. Současně posílit i rozumné akce na posílení poptávky – t.j. urychlit na straně státu ty státní zakázky, které by byly v budoucnu stejně realizovány (např. stavby dálnic, obecně infrastruktury, vojenské zakázky, investice do školství - obecně všechny, které budou třeba i v budoucí době kryty výkonem). Rozhodně by se však neměly realizovat žádné akce, které by pouze znamenaly inflační tlaky nad rozumnou míru (např. ty které nerozumně navrhuje sociální demokracie ve svých „52 bodech“). Únosnou míru si dovedu představit např. takto : umožnit každému občanu ČR čerpat v určitém časovém horizontu investiční půjčku se „záporným úrokem“ ( např. 40 tisíc Kč na osobu s tím, že 25 tisíc bude muset splatit), která by ovšem měla být účelově vázána na pořízení investice mimo osobní spotřebu (např. nákup ekologického automobilu při současné likvidaci neekologického , pořízení ekologického topení, zateplení bytu či rodinného domku atd. Samozřejmě by však splacení mělo být zaručeno nějakou formou jištění. Zároveň by tato půjčka měla rodinný efekt – nároky by šlo v rámci rodiny sloučit v jednu půjčku jako násobek na jednotlivce.
9. Za velmi důležité bude obnovit funkci Konsolidační banky, která by přebírala nelikvidní aktiva bank a následně je časem restrukturalizovala.
