Logistický řetězec světového obchodu se bude ještě dlouho rozplétat
Omikron a formování nové vlády sice zaplňují webové i skutečné stránky našich médií, ale logistický proces ministerských čekatelů dostavujících se před prosklený velín našeho prezidenta není tím, co naši ekonomiku zužuje nejvíc. Mimořádně otevřená nejprůmyslovější země Evropské unie, kterou Česká republika je, mnohem dramatičtěji pociťuje problémy plynoucí ze zahlcení světového logistického systému, ke kterému došlo především v důsledku covidovských lockdownů. A konec tohoto problému v dohledu určitě není. Jde pak o další faktor, který bude prohlubovat jev, jehož jsme si v turisty sycené a mimořádně otevřené české ekonomice nepovšimli, de-globalizaci světové ekonomiky.
Chybí lidé, kontejnery...
Dovolím si ale nejprve jednu osobní vzpomínku.
V roce 2008 během kritické fáze krize vyspělých zemí spojené s pádem primárně investičních bank jsem z jednací místnosti v nejvyšším patře Singapurské měnové autority (rozuměj centrální banky) měl možnost na vlastní oči pozorovat, jak vypadá jeden z mimořádně významných přístavů světa, když se světový logistický a výrobní systém zastaví. Na desítkách, či stovkách hektarů singapurského přístavu se nepohnul ani kontejner, jeřáby stály a na moři nehnutě čekaly na nějakou akci, pokyn k pohybu stovky lodí. Bylo to něco velmi podobného obrazu invazí do Normandie z hollywoodských válečných velkofilmů, až na to, že obrazy v nich záhy naplňuje akce, v obraze, který se naskytl mně, akce absentovala.
Dnes je situace jiná. Klíčové přístavy světového obchodu mohou být a často jsou akcí přeplněné, ale stejně to nestačí. Navíc chybí lidé, kontejnery, podvozky pod kontejnery, cokoliv, na co si lze vzpomenout. Lodě čekají na vykládky v řádu dní, někdy i týdne, či týdnů. Doba, kterou cestuje zboží například od výrobců v Asii k zákazníkům ve Spojených státech, se více než zdvojnásobila z několika týdnů na zhruba dva měsíce. Kapitalismus zažívá po mnoha dekádách bezprecedentní nedostatek pracovní síly. V USA chybí zájemci na více než polovinu pracovních pozic, které tam dnes vytváří, či spíše snaží se vytvořit malé a střední firmy. V Evropské unii firmy srovnávají nedostatek pracovníků se situací na vrcholu ekonomické konjunktury, kterou zažily před covidem. Jen minimum firem očekává brzké vyřešení těchto problémů ještě během tohoto roku. Zhruba „větší čtvrtina“ amerických firem očekává řešení v první polovině příštího roku, „menší polovina“ až v druhé polovině, šestina později, zbytek neví…
Dramatické nejistoty a převaha poptávky nad nabídkou vedou k prudkým cenovým tlakům. Více než polovina malých a středních firem v americké ekonomice (tedy firem, které v intenzivní konkurenci v americké ekonomice panující obecně nejsou příliš schopny přenášet cenové tlaky na své zákazníky) zvyšuje cenu svých produktů a služeb. Poslední výhled OECD už otevřeně hovoří o tom, že se růst cen sice proti stávající situaci v příštím roce zpomalí, ustálí se však ve všech hlavních trzích na tempech, která jsme před pandemií neznali po více než dekádu.
Pandemie změnila svět
Problémy logistiky světového výrobního procesu a obchodu samozřejmě také vedou k „de-globalizaci“, návratu mnoha výrobních procesů blíže k finalizaci produktů. Tento proces ovšem podobně jako mnoho dalších jevů, které covid spíše urychlil, než přinesl, zde byl již před pandemií. Globalizace, resp. ukazatele, jež ji měří například v podobě podílu zahraničního obchodu na světovém produktu, relativním významu mezinárodních finančních toků či třeba i migrace pracovních sil atp., vrcholila zhruba v druhé polovině první dekády tohoto tisíciletí, kolem roku 2007. Od té doby se význam světové dělby práce a obchodu začal vůči významu domácích ekonomik snižovat. Pandemie, resp. logistické problémy, které dnes svět zažívá, proces návratu výrob pouze akceleruje.
Co to znamená pro nás? Česká ekonomika se bude muset vyrovnat s tím, že pandemie finálně změnila svět, ve kterém žijeme. Na jednu stranu českým občanům bude i nadále k růstu mezd pomáhat přehřátý trh práce, budou ale čelit větším cenovým tlakům a také dvěma principiálním změnám.
Je načase si připustit, že není pravděpodobné, že se k nám v dohledné době vrátí příjmy z mezinárodní turistiky představované primárně asijskými turisty. A český průmysl se bude muset vedle Green Dealu vyrovnávat i s procesem lokalizace. Jsem docela optimistický vůči schopnosti českých manažerů a vlastníků tyto výzvy „ustát“, obávám se ale také, že jim náš byrokratický, těžkopádně cokoliv povolující a primárně zájmy svého úřednictva a zaměstnanců zastávající stát při tom nějak významně pomůže.
Autor je hlavní ekonom Generali CEE Holding a bývalý guvernér ČNB
LN, 14.12.2021