Zatímco česká média píší o schválené pomoci domácnostem ve výši 5000 Kč na dítě do 18 let a limitu příjmu milionu korun brutto ročně a o problematické slevě cca 1,50 Kč ze spotřební daně na benzín a naftu, tuzemské podniky jsou ve stále zoufalejší situaci. Drtí je meziroční růst cen elektřiny a plynu až na pětinásobek.

Vláda Petra Fialy ve snaze ideologicky se zcela distancovat od rozhazovačných dob za expremiéra Andreje Babiše s produkovaným kumulovaným deficitem státního rozpočtu cca 900 miliard se očividně rozhodně drží zásady: Než abychom pomohli tomu, kdo to nepotřebujeme, raději nepomůžeme nikomu. Vláda ČR soustřeďuje na formy tzv, nepřímé pomoci, na možnost získání státní záruky na podnikové úvěry, na dotace úroků, na příspěvky na projekty úspor energie a pod. O vzniku státního obchodníka s energií, míněno šéfem Ministerstva průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou vlastně jen na zemní plyn, se už jen dva měsíce mluví. Z možného zásahu proti německým cenám elektřiny, za které v tuzemskou elektřinu českým subjektům prodává monopolní a ze 70 % státem vlastněný ČEZ, zůstalo jen mediální vyjádření premiéra Fialy, že existuje úvaha o rozdělení ČEZ. V České televizi 5. června prohlásil vicepremiér Ivan Bartoš, že do září by měl být připraven projekt zlevněného tarifu elektřiny.

Řada zemí EU se rozhodla energetickému šoku čelit plošnými opatřeními, zastropováním cen i zásadním snížením či vynulováním daní a finančními kompenzacemi. I když ekonomičtí experti se v názorech na tyto kroky různí s tím, že se tím může prohlubovat deficit dané komodity a že bude složité se k „normálu“ zase vrátit, obyvatelé i podniky v daných zemích to pozitivně kvitují.

Pasivitu a váhavost pětikoaliční vlády ČR nyní začaly ostře kritizovat jejich podnikatelské svazy. V neděli 5. června v Otázkách Václava Moravce jinak velmi korektní a pozitivně naladěný viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar v přítomnosti vicepremiéra Bartoše prohlásil, že vláda nedělá pro pomoc průmyslu a podnikatelům nic. V dnešních (7.6.) Lidových novinách prezident Hospodářské komory (HK) Vladimír Dlouhý na otázku, zda si myslí, že se podnikatelé dočkají nějaké přímé pomoci nebo kompenzace skepticky odpověděl: „Nedočkají. Musíme si to otevřeně říct.“ Celý rozhovor se šéfem HK je nadepsán příznačným titulkem: „Dlouhý: Firmy čeká běh údolím smrti“. Komora i Svaz průmyslu a dopravy se tak připojily k tvrdé kritice ze strany Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků z 20. dubna, která varovala, že jejich členské firmy budou muset začít propouštět.

Připomeňme si, že klíčovým prvkem dekarbonizační politiky EU pod názvem Green Deal se stalo zavedení uhlíkové daně ve formě emisních povolenek, jež postupně vinou vstupu spekulantů ze zmí mimo EU zdražili z 5 eur za tunu vypuštěného CO₂ až na 100 eur, když v současnosti stojí přes 80 eur. Ty samozřejmě zdražily cenu elektřiny, která ale explodovala po prudkém zdražení zemního plynu, z něhož se masivně v EU a zejména v Německu vyráběla elektřina náhradou za uhlí. Elektřinu tak zdražil plyn více než povolenky, což v poslední době vedlo k tlumení produkce z plynu a k návratu k emisnímu uhlí.

Už v roce 2020 proto Česko následovalo jiné členské země EU a zavedlo možnost kompenzace vysokých nákladů cen elektřiny pro velké průmyslové podniky, jež jsou placeny právě z výnosů z emisních povolenek. Za rok 2021 dostane 31 tuzemských firem kompenzace 776 milionů Kč, přičemž podle Týdeníku Hrot 40 % z částky získají výrobci oceli a surového železa, zhruba čtvrtina připadne papírenskému průmyslu, kolem 15 % dostanou výrobci chemických látek a dvanáct procent rafinérský průmysl. Nepřekvapí, že přes 80 % příspěvků poputuje k podnikům z Moravskoslezského a Ústeckého kraje. Němci ze stejného důvodu vyplatili 900 podnikům kompenzace ve výši v přepočtu 13,7 miliardy korun, ovšem vláda v Berlíně finančně pomáhá 200 největších podniků formou dotací odběru energie ze zelených zdrojů“ a dokázala z fondů EU přesměrovat na pomoc německým podnikatelům 11 miliard eur (cca 275 miliard korun).

Smutnou vypovídací hodnotu má fakt, že dle směrnic EU je možno dávat zpět na kompenzace podnikům až 25 % výnosů z prodeje emisních povolenek. Za rok 2021 přitom bylo do českého státního rozpočtu zinkasováno 19 mld. korun, místo limitních 4,75 mld. bylo ovšem vyplaceno jen oněch 776 milionů korun. Jsou ovšem EU země, které s limity stanovenými Bruselem hlavu nelámou a vrací do ekonomiky z povolenek daleko více peněz. Jsou to Belgie, Francie, Finsko a Lucembursko, přičemž posledně jmenované země je to dokonce více než šedesát procent.

Dle zjištění think tanku Realistická energetika a ekologie u vedení Ministerstva životního prostředí ČR se pro rok 2022 předpokládá výnos z emisních povolenek ve výši až 14 miliard, přičemž kompenzace nepřímých nákladů, pokud je schválí vláda, by mohly být ve výši cca 800 mil. Limit EU by umožnil vrátit podnikům ale 3,5 miliardy. Zatímco je sice pravdou, že energetické náklady rostou řadě evropských firem stejně raketově, hůře či nulově nastavená vládní podpora významně zhoršuje konkurenceschopnost českého průmyslu. Přitom ten má nejvyšší podíl na tvorbě HDP ze všech zemí EU a jeho produkty tvoří klíčovou náplň českého exportu.

Je možné chápat snahu vlády o snížení deficitu státního rozpočtu, ale s inflací přesahují 14 % s rizikem dalšího růstu (a také zvýšení úrokových sazeb pro podniky i domácnosti) směřuje česká ekonomika mílovými kroky ke stagflaci. Aby nastala dokonalá ekonomická bouře, pak by se k vysoké inflaci a mizernému růstu či dokonce poklesu HDP mohla přidat ještě vzrůstající nezaměstnanost v důsledku bankrotujících firem, což by ekonomicky vymklo vládě z rukou otěže racionálního řízení ekonomiky i společnosti. Vláda přitom na to prostředky má, vždyť z veškerého růstu cen elektřiny, plynu a pohonných hmot putují do státní kasy desítky miliard korun navíc jen z DPH.

Jak autor napsal ve svých předchozích blozích, například zde, vláda ČR musí začít řešit příčiny drahé energie. Ta není v ruské agresi na Ukrajině, ale v důsledcích naprosto urychlované a ekonomicky nezvládnutelné EU politice dekarbonizace a ideologie Green Deal. I když nebude mít ČR zatím dostatek unijních spojenců pro revizi této politiky, nesmí se vláda v Bruselu trpně podvolovat a být naopak aktivitní, při obraně národních zájmů zásadový i kontroverzní. Do té doby musí udělat vše pro doslova přežití českého průmyslu a pro maximální omezení škod prudkého snížení životní úrovně českých občanů.

Diplomatické kecy, úsměvy a poplácávání si vzájemně po zádech na jednáních v Bruselu nikoho v Česku neohromí. Naopak tzv. eurohujerství by vládní koalici posléze voliči tvrdě spočítali. Nadcházející unijní předsednictví Česka dává vládě mimořádnou šanci, aby se chopila obrany legitimních národních zájmů.