Jak souvisí tento úvod s DPH a jeho snižováním nebo zvyšováním a krizí? Jen jako příměr. DPH, tato nepřímá daň, byla vymyšlena z několika důvodů. Nechci podceňovat čtenáře, ale pro jistou některé zopakuji:

a) je to daň, jejíž koneční poplatníci jsou spotřebitelé – občané (pozn. poplatník je ten, kdo skutečně daň platí)

b) je to daň, kdy to sice poplatníci (ti, co to doopravdy platí) možná netuší, ale kterou vybírá plátce, jako středověký výběrčí daní, a odvádí státu, jako kdysi králi (pozn. plátce, tady výběrčího daní, jsme udělali z toho ševce, pekaře, uhlíře, volkswagenovské Škodovky, ČEZu atd.) . Stát totiž chtěl, aby poplatník v 90% pŕípadů netušil, že to je on, kdo platí.

c) na každou operaci, která změní cenu výrobku, si stát přihodí provizi přesně odpovídající výši daňové sazby, což v každém takovém kroku zvýší cenu, kterou v konečném důsledku zaplatíme my všichni. Stát je tady tichým společníkem při každém obchodě a svojí ručkou si shrábne na konci každého snědeného rohlíku provizi . (Nehodnotím! Můj lehce sarkastický tón plyne jen z toho poznání, že stát je stejný nebo i větší vykuk než ten, co vás včera v hospodě natáhl o 30 Kč, ale tváří se svatě a já nemám rád pokrytectví.)

Z výše uvedeného vyplývá, že DPH je neutrální nepřímá daň zavedená za účelem co nejrychlejšího a nejjednoduššího naplnění státního rozpočtu, a to tím, že někoho pověřím, aby od oveček vybral a co nejrychleji do státní kasy dodal padni komu padni.

A nyní si představme situaci, že stát řekne svým výběrčím:

„Hele, hoši, já jsem velký a humanistický stát a vládce, chci, aby se těm lidičkám, co to všechno platí, vedlo lépe, tak já nebudu chtít šábes na každým kšeftu, co uděláte. 19%, ale jen 9%“. ČEZ a Škodovka se zazubí a při příštím výběru samozřejmě státu-vládci oba odvedou o 10% méně. Hmmm, ale co je nutí, aby ty prašule daly do ceny? Proč by to dělali? Oni přece vyrábí a oni ví, jaké jsou tam problémy a náklady a kam lépe peníze dát. A vy byste takhle nepřemýšleli? Nechtěli byste se předzásobit penězi na krizi, která obchází už už za dveřmi? Ale samozřejmě že ano. Navíc vás vůbec nic nenutí, proč tedy dělat víc, než musím? Proto byste z těch ušetřených peněz ukápli tam, kam stát chce, co možná nejméně, protože máte těch děr podstatně víc, kde by byly peníze platnější. Takže spíš tak symbolicky ukápnete, ale naprosto nikdy ne a ani zdaleka v úrovni blížící se skutečnému procentu snížení sazby. To není k zatracení ani špatně. Prostě to tak funguje, takže to tak berme.

Tohle vědí všichni, kdo mají mezi ušima mozek. Vědí, že odpočet DPH u aut je velká malá domů automobilovému průmyslu a zejména jeho managerům a německým vlastníkům. Těm nemnoha českým firmám, které jsou 100% výroby napojeny na automobilky, dopadne do kasiček tak nepatrný peníz, že za ztráty v rozpočtu to vůbec nestojí. Každý z nás taky chce logický, funkční a hlavně stabilní model ekonomiky se stabilními a plošně platnými pravidly. Toho nedocílíme tím, že jedno odvětví a jeho již tak zbohatlé managery budeme vycpávat dalším penízem. Nepřipomíná vám to doby budování těžkého průmyslu v naší zemičce bez nerostných surovin a plnění pětiletky, i kdyby měla trvat šest let? Nebo si snad myslíte, že úžasný návrh vašeho i mého zaměstnance ředitele Romana z ČEZu (ČEZ vlastní z 69% stát tedy vy i já, takže je náš zaměstnanec) na snížení DPH pro elektřinu by se odrazil v ceně? Nebuďte směšní. Rétorika by byla např. takováto: “ČEZ díky snížené sazbě DPH nebyl nucen zvýšit cenu 1kWh o víc než ……….. (zamhuřte oči a doplňte cifru podle své obrazotvornosti), ač klesající cena ropy ble ble ble.“ Nic ho totiž nenutí.

Prostě daň, jejímž cílem je rychlý jednosměrný tok peněz od občanů do rozpočtu, zajištěný výběrčími daní, kteří jsou zároveň prodejci zboží, nelze smyslupně použít na tok peněz opačným směrem, protože peníze se ke skutečným poplatníkům vůbec nemusí dostat.

Velmi mne překvapila německá kancléřka Merkelová, která se proti hrátkám s DPH ostře postavila. Buď to skutečně umí (což by mne v plejádě evropských hlav nemajících potuchy o funkci DPH překvapilo, ale zase ona je kvantová fyzička a prý ne špatná, což by možná svědčilo o tom, že fakt umí myslet), nebo svou ženskou intuicí cítí, co je správné. Ať to, nebo to, výsledek je správný. DPH a hrátky s jeho výší nijak dlouhodobě neovlivní výsledek krize. Jediné, co dlouhodobě ovlivní, je to, že bude méně peněz do státního a municipálních rozpočtů.

Pokud smyslem snížení sazby DPH má být přísun peněz občanům, aby se zvýšila spotřeba, pak existují metody podstatně jednodušší a levnější než snížení sazeb DPH ( pokud bychom se chtěli zabývat regulační funkcí daní, což monetaristé naprosto, ale naprosto odmítají dokonce i kdysi ústy exministra a prezidenta Klause), pak by byly namístě již z vlastního principu pouze a jen daně přímé. Tedy ty, kde plátce je i poplatník. Česky řečeno, zaplať si své daně sám. Zářným příkladem přímé daně je daň z příjmu nebo sociální pojištění. Cože? Namítáte, že sociální pojištění není daň? Ale je, je totiž zdrojem státního rozpočtu a tím nemůže podle ústavy být nic jiného než zákonem stanovená daň. Že se jmenuje jinak? No a? Tady takových věcí je!

Nyní se podívejme na argument, že snížení DPH udrží zaměstnanost. Abychom o tomto aspektu mohli seriozně rozhodnout, museli bychom mít statistická data z dané oblasti, kolik že vlastně dělá podíl mzdových nákladů na nákladech celkových. U Škodovky je to cca 6%, běžně ve světě 10%. Snížení sazby DPH o 10% by tedy např. znamenalo, že stát přímo platí všechny zaměstnance Škodovky a ještě něco navíc, že? Opravdu jsme přesvědčeni o tom, že většina těch peněz neskončí v jiných kapsách? Já o tom přesvědčen nejsem! Proč nedává dárky stát mně? Nechám toho. Prostě i v tomto případě asi všichni vidíme, že kdyby stát řekl: „Hele vole, Škodovko, já ty tvý lidi budu platit, budu ti dělat pracovní agenturu a ty jim dávej práci a kontroluj je!“ , asi by to bylo lepší. Dostali bychom se totiž rovnou z nepřímých daní do přímých. Systém přes DPH umožní, že peníze půjdou jinam než na mzdy – tedy zaměstnanost.

Takže můj soukromý názor na regulační vliv nepřímých daní je jasný. Nepřímé daně nejsou regulačním nástrojem a z principu ani být nemohou, i kdybychom si to co nejvíc přáli. Ale klidně zkoušejme tlačit provaz. DPH není sama. Další příklad může být odklad platby sociálního. To je zas na článek o tom, jaký je rozdíl mezi zadlužujícími se rodinami na dárky k Vánocům a zadlužujícími se soukromníky, co si dluhy zvětší tím, že si z půjčky koupí třeba to auto, ze kterého mohou odečíst DPH. Voda teče do kopce a provaz se dá tlačit.

A co s tou krizí? Hmm, to je sice zajímavá otázečka , ale nebyla předmětem tohoto článku. Takže možná, hoši, někdy příště, až vám konečně dojde, že tlačit špagát je pitomost.