Na potvrzení existence Higgsova bosonu, nazývaného z legrace "Boží částice", se čekalo víc než půl století, nestačí jen tak honit (astronomicky) drahým urychlovačem subatomární protony třicetikilometrovým podzemním tunelem, nemluvě o výpočtech nepřímých důsledků srážky částic, vidět je nelze, a tak byla radost (4. 7. 2012) z potvrzení standardního modelu fyziky vědců veliká a světová media se radovala s nimi. Horší to bylo s vysvětlováním laické veřejnosti.

Můj syn (astrofyzik) mi všech sedmnáct atomárních subčástic popsal, ale také moc nevysvětlil. Průšvih je, že všechny ty esoterické muony, neutriny a kvarky se pohybují mimo gravitační pole. Zajímavé je, že tvoří jen 4 % viditelné "normální" hmoty ve vesmíru. Teď už jen objevit tu tajemnou ohromnou černou antihmotu/energii pod ní, která to všechno zázračně drží pohromadě. Z fyziky se stala metafyzika, kam se na ni hrabou teologické disputace. Jak ostatně pravil slavný anglický fyzik Haldane: Vesmír není jen podivnější, než předpokládáme, je podivnější, než jsme schopni předpokládat. A možná jednou fyzika objeví i síly nemateriální, o nichž už dávno víme logickou filosofickou dedukcí (Aristoteles nebyl ovlivněn náboženstvím), že veškeré naše ne-nutné, ale existující jsoucno drží pohromadě. Obávám se, že až je vědci objeví, nazvou je materialisticky, vymyslí zápornou energii. Tak už to ve světském světě chodí. Přesto se můžeme těšit.

Bohužel, i mezi vědci najdeme popírače dokázaného, kteří místo alternativní potenciálně dokazatelné teorie (Popper) mávají hypotézami čiré představivosti, jako by z něčeho, co si logicky neprotiřečí, šlo dokázat samu existenci. Může existovat jednorožec, ptali se scholastikové? Může. Ale existence z takové možnosti nevyplývá. Higgsův boson byl vypočítán a předpověděn jen proto, že by se bez něho (nebo něčeho velmi podobného) jinak fungující model kvantové teorie matematicky sesypal.

Vědecké objevy jsou obdivuhodné a nepředstavitelé proto, že teorie staví na realitě a nikoli na představivosti. Když se objevila teorie Velkého třesku, počátku vesmíru, která vedla k mnoha dalším objevům, okamžitě byla napadnuta antiteorií, že se rozpínající vesmír jednou začne smršťovat zpátky do stejného bodu. A tak dokola. Někomu se prostě důsledky vědecké teze o konečnosti kosmu nelíbily. A logický rozdíl mezi podloženou oprávněnou a neoprávněnou hypotézou čiré představy se učí málokde.

A tady vidím největší ohrožení světa. Útok na rozum. Denně je tisk a internet zahlcen polemickými články o naší bezprostřední ekonomické a politické budoucnosti, jejichž argumentace nevychází ze skutečnosti, místo reálných faktů nabízí příklady nebo představy, z nichž čiší osobní záměr, nechuť, schválnost či politická ideologie. Představují jen možnost jednorožce.

Stačí se podívat na diskuse o plynu z břidlic, největší energetické revoluci světa, jenž zřejmě nahradí mnohem dražší atom, ropu – a uhlí zřejmě zlevní. Je ho totiž na světě neuvěřitelné množství (zvlášť v Číně, Kanadě, Francii). Během dvou let přestala Amerika plyn dovážet a brzy bude vyvážet. Zásoby se odhadují na 350 let. Phil Vergler (energetický specialista) se ptal nedávno v New York Times, kdy Amerika vstoupí do OPECu, už osm let prudce klesá i její závislost na dovozu ropy. Ale v Evropě hned: nejsme v Americe, nebezpečné chemikálie, hustá zalidněnost a teorie, že jednou může těžba ohrozit spodní vody. Může. Zatím se tak nestalo, vrty míří hluboko pod ní a to se metan těží už osmdesát let. Odborné studie poukazují, že jsou vrty méně nebezpečné než ty používané na výstavbu dálnic. Ve skutečnosti jde o nejbezpečnější a nejméně škodlivou technologii vůbec. Lidé umírali a umírají v podzemních dolech na všechny suroviny i při těžbě ropy, o ekologických škodách nemluvě. A hustota obyvatel? Dočetl jsem se v odborné studii, že pět tisíc věží se v Americe nachází v oblasti největších konglomerací.

Francie a Česko průzkum břidlic zakázaly. Odborné studie jejich vlády nezajímají. Plyn vadí zeleným, atomové lobby, ustrašeným. Na každý argument je fiktivní protiargument. Na realitu platí antirealita.

Týždeň, 16. 7. 2012