Ta zpráva přišla ze světa byznysu a v takových případech bývá rozumné ji považovat za marketing jedné konkrétní firmy. V našem případě jde o největšího českého developera, který se jmenuje Central Group. Z jeho zprávy vyplývá, že si dnes prostý Pražan sice může koupit byt, utratí však za něj šestnáct ročních platů. Tato informace samozřejmě skončila v řadě novinových titulků.

Co je však důležitější, zpráva o drahotě na bytovém trhu upozorňuje na vážný nedostatek, kterým tuzemská společnost skutečně trpí. Čísla od developera ostatně potvrzují údaje Českého statistického úřadu a ve skutečnosti jsou ještě dramatičtější.

Mladí lidé, kteří obvykle vydělávají o něco méně, než je průměr, potřebují na koupi pražského bytu sedmnáctinásobek ročního platu. Mladý občan Brna by musel spořit patnáct let, člověk z Českých Budějovic nebo Hradce Králové deset let, přitom by ovšem nesměl utrácet za nic jiného.

Tato čísla v překladu znamenají, že si nový byt nemůžete koupit bez hypotéky, při které budete splácet příští čtvrtstoletí 20 nebo 30 tisíc korun měsíčně. Zároveň nejde přehlédnout, že se poměry mimořádně zhoršily po roce 2013. Jak uvádí Central Group a statistický úřad potvrzuje, reálné mzdy se od té doby zvýšily o třetinu, ceny bytů však rostly třikrát rychleji. Není zkrátka už možné přehlížet neúnosné poměry, při kterých většina lidí nemá ani na malý byt.

V životě společnosti se čas od času objevují křižovatky, při kterých se lidé musí rozhodnout, jakým směrem se mají veřejné poměry změnit a dále ubírat. Tento čas nastává v oblasti bydlení a můžeme jenom spekulovat, jestli se na křižovatce ocitneme, až náklady na byt přesáhnou dvacetinásobek ročního příjmu, anebo jestli budeme čekat ještě déle.

Pokud se však česká společnost dostane tak daleko, bude rozhodovat o tom, jestli nezměnit dosavadní model bytové politiky, přesněji řečeno, jak ho změnit.

Společnost Central Group to nepochybně neměla v úmyslu, ale její čísla zpochybňují současný model bytové výstavby, podle kterého se byty pořizují takřka výhradně na volném trhu. Česko a Praha zvlášť dnes nabízejí učebnicový příklad, že se vždy najde dost lidí, kteří nemají dost peněz, aby na trhu s bydlením uspěli. To jde dlouho přehlížet, ovšem jak se teď ukazuje také v Česku, těchto lidí přibývá, pokud stát nezačne sektor s bydlením nějak regulovat.

Můžeme ještě nějakou dobu čekat, úřady či politici ale nakonec budou přinuceni zasáhnout. Čím později začnou něco dělat, tím zásadnější změny budou třeba. Státními regulacemi jsou například cenové stropy, garance úvěrů na výstavbu nájemního bydlení, státní investice do sociálních bytů, vyvlastňování… Dalo by se ještě pokračovat.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy