Zdanění tabáku patří mezi ty fiskální debaty, které zkrátka rezonují. S kouřením nebo kuřákem se setkal každý z nás, v odvětví se točí stovky miliard korun, z nichž je velmi štědře saturována státní pokladna. Právě o zdanění tabákových výrobků se diskutuje pod rouškou koronakrize. A jde o hodně.
Trh tabákových výrobků nabobtnal o nové produkty. Vyjma standardních cigaret, doutníků a doutníčků a řezaného tabáku k balení cigaret se na trhu objevily i tzv. bezdýmné tabákové produkty – zařízení na vapování zahřívaného tabáku, elektronické cigarety nebo nikotinové polštářky. Bezdýmné produkty mají dle výrobců i dalších velmi významně snižovat zdravotní rizika konzumace nikotinu, což zatím není možné spolehlivě konstatovat, ale hypotézu potvrzují další a další nově vznikající odborné studie.
Právě snižování rizik konzumace návykových látek (tzv. harm redution) je přístup, který je odbornou veřejností v posledních letech intenzivně prosazován – když už závislost, tak taková, která způsobuje co nejmenší škody uživatelům i okolí.
Při hledání odpovědi na to, jak zdanit tabák, by měly vlády vyspělých zemí tuto moderní strategii respektovat. My Češi se obecně neradi chválíme, ale právě v téhle oblasti patříme mezi premianty. Legislativa spotřební daně jasně deklaruje, že zahřívaný tabák je v rámci konceptu harm reruction zdaněn zhruba čtvrtinově oproti spalovaným cigaretám. Elektronické cigarety a nikotinové polštářky také nabývají na oblíbenosti, ale spotřební daní dokonce nejsou zatím zatíženy vůbec.
Po koronakrizi se začínají objevovat názory, odkud by měl být vyzobaný státní rozpočet zalátán. Ještě před ní ministerstvo financí představilo ambiciózní plán zvyšování spotřebních daní na tabákové produkty o 5 % ročně, ale objevují se i další hlasy – zahřívaný tabák začíná být oblíbený, zdaňte ho víc!
Takový přístup ale není koncepční a popírá nastavenou politiku zdanění tabáku, a hned ze dvou důvodů. Zaprvé, právě přechod konvenčních kuřáků k zahřívanému tabáku, prezentovaný jako žádoucí, by tímto trendem mohl být narušen. Smysl dává spíš zaměřit se na zvýhodněný řezaný tabák k ručnímu balení cigaret, jehož daňové zvýhodnění dává z pohledu zdravotních rizik velmi malý smysl. A zadruhé, v rámci přístupu harm reduction je smysluplné postavit čínskou zeď mezi spalováním tabáku a ostatními, podle všech dostupných informací méně škodlivými způsoby konzumace nikotinu. Jenže vybrat si jeden inovativní přístup, ten zdanit, a ostatním vyhlásit daňové prázdniny? To smysl nedává.
Liberální přístup jasně říká, že každý dospělý jedinec je odpovědný za své vlastní jednání. Nesporným úkolem státu je zajistit, aby měl pro své rozhodování co největší hladinu informací a co nejférovější podmínky. Pokud v rámci těch podmínek budou lidé nižšími daněmi „chytře“ směrování k takovému jednání, které bude snižovat ekonomické a další škody závislostního chování, bude to skvělé. Takový přístup ale musí být komplexní, dlouhodobý a transparentní.