Možná si to ani neuvědomujeme, ale tím, co dělá naši civilizaci civilizací, je a bude energie. Plně si to uvědomíme, až budeme v průšvihu. Tomuto tématu se nevyhnula ani jednání G8. Šlo o ropu, zemní plyn, ale i o jádro. Hovořilo se v souvislostech ekonomických, strategických, klimatických. Tato oblast netrápí jen nás, ovlivňuje život v rozvojových i průmyslových státech.

Ideální řešení, které by všechny problémy vyřešilo, nemáme. Neboť zcela nahradit třeba spalovací motor se nám ještě dlouho nepodaří. Nejde jenom o nádrže běžných automobilů, ale také o kontejnerová plavidla větší než mnohý panelák, která se plní ne po litrech, ale po tunách. Byl jsem u toho, když jeden rybář tankoval v přístavu svou bárku. 1.600 litrů. „To máte plnou?“ zeptal jsem se. „Zdaleka ne, ale budu na moři jenom týden,“ zněla odpověď. Ta loď nebyla moc veliká, nebyla jediná. Podobně je tomu u letadel, změdělských, lesnických, vojenských a dalších zařízení, kterých také není málo. O ropné šejky se tedy bát nemusíme.

Podobné je to u spotřeby plynu a uhlí, také používaných k výrobě elektřiny. Zcela opustit tyto zdroje je spíše přáním.

Kde vzít a nekrást nebo spíše vzít a nezatěžovat životní prostředí, ekonomiku, náš dovoz.

Příroda nám dává možnost čistě, spolehlivě a levně spalovat uran či jinou štěpnou látku. Toto není žádné revoluční zjištění. Tento princip se k výrobě elektřiny používá už od poloviny minulého století. Dnes ve zhruba 440 blocích, v elektrárnách 31 států, tří kontinentů. Přičemž v Africe jde o politickou stabilitu, technické a personálního zázemí. U protinožců sice uran k výrobě energie nepoužívají, ale uranovou rudu zpracovávají a vyvážejí, což je skoro totéž. Také zde její využití zvažují a provádí vlastní výzkum.

Jaderné zdroje se staví ve Finsku, Jižní Koreji, Číně, Indii, Rusku a dalších. V Japonsku provozují 56 takových energetických jednotek. Jistě to není konečné číslo. Ve spoustě zemí se o jaderných zdrojích hovoří, nelze je všechny jmenovat. Ve světě se mnoho bloků modernizovalo a prodloužila se jejich aktivní životnost. Plánované projekty se počítají ve stovkách. Jaderná energetika má budoucnost.

Jaká je perspektiva v zemích českých? Přestože v této oblasti máme mnoho zkušeností, školské i výzkumné zázemí, průmyslovou a energetickou tradici, nový neuhlovodíkový zdroj to nebude mít lehké. Takový projekt bude muset prosazovat vláda silná, konstruktivní... Navíc byli do našeho parlamentu zvoleni zástupci, které známe z protitemelínských happeningů. Tak se může stát, že pouhé zakašlání poslankyně Kuchtové otřese nejen vládou, parlamentem, ale také perspektivním energetickým programem. Nepochybuji o tom, že paní učitelka nevynechá jedinou příležitost, jak toto odvětví poškodit, ve Vídni si šplhnout a ke svému poslaneckému platu přilepšit. Šťastná to žena.

Další rozvoj jaderné energetiky by nepochybně pomohl plnit naše mezináodní emisní limity, snížil naši závislost na těžbě uhlí, dovozu ropy a plynu. Když však tento názor vyslovíte nahlas, neschytáte to od uhlobaronů ani dovozců uhlovodíků. Nejvíce budou křičet právě „ekologičtí“ aktivisté, kteří nemají znalosti, odpovědnost a mnohdy ani soudnost. Energetika rozvinuté země se nedá postavit na foukání větru a pěstování šťovíku.

Jaderná energetika to přesto u nás několik příštích let nebude mít lehké, ostatně my také ne. Jak rád bych se mýlil.