Zelená mysl, půl zdraví.

Tak by se asi mělo upravit jedno staré úsloví. Ze zelených přístupů k životu totiž nejspíše podstatná část obyvatelstva přijde o nemalou, možná až poloviční část zdraví, přinejmenším duševního. A nejde zdaleka jen o následky pomateného ničení energetické infrastruktury u nás či v Evropě. Za pozornost stojí nedávno přijatá směrnice Evropské unie schválená zřejmě pod tlakem Greenpeace. Tento fungl nový zákon zakáže v nejbližší budoucnosti dovoz zvířecích krmiv, ve kterých bude nějaká příměs geneticky modifikovaných plodin (GMO). Dosud se tolerovalo půl procenta GMO, a to proto, že GMO se užívají prakticky všude na světě, jen Evropa se jim zarputile brání, poháněna zelenými iniciativami. Vyloučit z krmných směsí dovážených do Unie GMO je tak fakticky nemožné. Takže se prostě a jednoduše dovážet nebudou. V Evropě se více krmiv nevyprodukuje, mimochodem také proto, že zemědělská půda bude sloužit mnohem více výrobě biopaliv. Čuníci a kuřátka něco papat musí.

Méně krmiva znamená i méně hospodářských zvířat. Analýza Evropské komise suše konstatuje, že v roce 2010 může poklesnout evropská produkce kuřecího masa o čtyřicet procent a vepřového o třicet procent. To samozřejmě povede k prudkému růstu cen. Spotřebitele možná utěší, že farmáři se zahojí na evropských zemědělských dotacích vyplácených z našich spotřebitelských daní.

Možná to nebude tak zlé, protože maso půjde dovézt třeba z Číny.

Tam GMO nevadí, a pokud příměs modifikovaných plodin není příliš vysoká, nelze jejich stopy v mase krmených zvířat vůbec nalézt.

Je přitom pozoruhodné, jak se zelení bojovníci v otázkách klimatu zaklínají vědeckými poznatky, v jiných záležitostech jimi však hluboce pohrdají. Právě genetická modifikace hospodářských plodin je podle nich nebezpečná lidskému životu, ačkoli vědecké důkazy pro takové tvrzení jsou zhruba stejně pádné jako důkazy telepatie či účasti mimozemšťanů na stavbě egyptských pyramid.

Vole, padni

Někdy je zelená poměrně sympatická barva. Například taková zelená karta. Fakt, že „nejsou lidi“, je dobře znám. V některých profesích už naši občané nepracují takřka vůbec, protože než dělat rukama, to už je lepší si přispat a skočit na sociálku. Spousta těchto míst je obsazena cizinci, kteří zde pracují načerno.

Ten stav není rozhodně dán zlými kapitalisty vykořisťujícími ubohé ukrajinské gastarbeitry, ale především faktickou nemožností takové lidi zaměstnávat řádně a platit za ně vše, co se platit má, tedy třeba zdravotní a sociální pojištění.

Současný záměr je jistě racionálnější než nesmyslné projekty na nábor programátorů či inženýrů, protože by umožnil ve vybraných profesích zaměstnání každému, kdo si sežene práci. Nejde přitom o klasickou imigraci, protože člověk získává právo zde pracovat, ale kvůli podání žádosti o občanství si musí odpracovat pět let.

Leč dobrý nápad se vleče už skoro rok. Nyní jde konečně návrh nového systému do vlády, ale fungovat má až od roku 2009. Je pochopitelné, že prosadit něco nového, co vyžaduje změnit více než jeden zákon, není úplně jednoduché, ale další dva roky jsou na spuštění systému, který tato země už alespoň čtyři roky potřebovala mít, opravdu dost dlouho. Zvlášť když se musíme třást o to, aby se na spletité legislativní cestě z dobrého záměru nestala zase další byrokratická barikáda bránící příchodu potřebné pracovní síly a pouze tradičně zdůvodňující živobytí další tisícovky úředníků, kteří se zelenými kartami hrají vole, padni a smějí se českým podnikatelům i zahraničním dělníkům.

MfD, 22.10.2007