Už jsme si skoro odvykli, že se skeptické předpovědi ekonomických analytiků naplňují, ale tentokrát se tak stalo úplně vzorně. Český statistický úřad zveřejnil odhad růstu české ekonomiky, která zcela evidentně brzdí a je zřejmé, že v nejbližších několika měsících to lepší nebude.

Česká ekonomika doplácí na obnovené potíže západní Evropy, domácí cenový skok, prudké posílení kurzu koruny a projevují se v nemalé míře i reformy Topolánkovy vlády.

Lidé omezili utrácení a firmy přestávají vyvážet, zejména do zemí, kde se platí dolary. Je to významný problém, nebo jen dočasný výkyv, po němž zase české hospodářství pojede jako dráha? Jak se to vezme. Nějaké potíže mají i ostatní evropské ekonomiky, silně zpomalilo i Slovensko. Ze čtrnácti a půl procentního růstu na „pouhých“ 8,7 procenta. Předpovědi věští celému regionu další sestup. Nedivme se. Prostě i nadále platí, že ekonomika se vyvíjí v cyklech, kdy jednou jste nahoře a podruhé dole. To dole zatím pro nás vypadá velmi přívětivě. Navíc naše závislost na německé ekonomice, která po první vlně reforem nyní marně čeká na další várku, výrazně omezuje šanci, že by s tím politická reprezentace či centrální banka mohly něco účinného dělat. Lze očekávat, že evropské trhy teprve čekají na vyčíslení ztrát, které nejsilnější banky a finanční skupiny kontinentu utrpěly v americké hypoteční krizi. Zatímco v USA proběhlo čištění trhu poměrně dost rychle a ztráty byly uhrazeny akcionáři a v některých případech i vládou, tak Evropa se celou dobu tváří, že se jí to netýká, ačkoli opak je pravda. Miliardy eur odepisují či ještě budou odepisovat nejrenomovanější evropské finanční domy. Jejich malé české pobočky však s těmito potížemi velké starosti nemají. Mají je spíše s tím, že reformy nepokračují tak, jak by měly. Nedostatek pracovní síly přes více než pětiprocentní nezaměstnanost žene vzhůru mzdy, ačkoli produktivita práce neroste. Je to tím, že podmínky na trhu jsou tvrdé a nedaří se více prodávat ani zvyšovat ceny vyváženého zboží. Vedle ceny práce zdražují i pohonné hmoty, elektřina, plyn. Zisky logicky začínají klesat. Postiženy jsou především malé a střední exportně orientované podniky.

Těm dal navíc nyní ránu do vazu také Ústavní soud opětovným zpoplatněním prvních tří dnů nemocenské, takže se jim zaměstnávání lidí dále prodraží, protože hození se marod bude od července opět hodně atraktivní záležitostí.

Je evidentní, že ekonomika potřebuje od vlády právě v této chvíli nějakou racionální podporu. Lze přivítat, že od Nového roku opět poklesnou, přes zuřivý odpor opozice a odborů, podnikové daně. Pomůže to zachovat tisíce pracovních míst. Je však ten nejlepší okamžik zvážit, zda by nešlo s daňovými úlevami jít ještě o kousek dál a podpořit české firmy právě v době, kdy se boj na světových trzích výrazně přiostřuje. A nejde jen o daně. Je nezbytné zpružnit pracovní trh. Pokud se podniky nyní spálí tím, že daly práci lidem někdy před rokem v dobrých časech a v časech špatných je bude stát trestat komplikovaným a drahým propouštěním lidí, pro něž práci nemají, tak příště budou opatrnější a nastoupíme na západoevropskou cestu, kde si majitel firmy raději nechá vrtat koleno, než by vzal nového zaměstnance. To generuje dlouhodobou vysokou nezaměstnanost a omezuje konkurenceschopnost firem. Takže ministr Nečas s novým zákoníkem práce poněkud zbytečně vyčkává. A páni ministři by měli nyní spěchat ke strojům. Voda stoupá, byť nijak dramaticky, a oni mají nejlepší příležitost ukázat, že jsou těmi správnými lodivody.

MfD, 16.5.2008

Autor je ředitel redakcí týdeníků Czech Business Weekly a Profit